Simone Durigon – můj chov papoušků v Itálii
Text: Christof Götz. Foto: Simone Durigon.
PAPOUŠCI 3/2021, v tištěném čísle od strany 156 8 minut čtení
V tomto článku
- Voliéry a budky
- Krmení, jen pro předplatitele
- Odchov a zkušenosti, jen pro předplatitele
Jak ses dostal k chovu papoušků a jaké kroky byly zapotřebí, abys svůj chov vybudoval do současné podoby? Jak složité to bylo?
První zkušenost s chovem exotického ptactva jsem měl ve svých šesti letech. Už jako dítě jsem byl fascinován všemi živými tvory a když se pak můj otec rozhodl, že si pořídí droboť a kanáry, začal jsem poznávat praktický chov krok po kroku. Náplní mých dnů bylo zjišťování, co ptáci vyžadují, pozorování jejich chování a reakcí. V té době jsem si prohlížel spoustu knih s papoušky a byli mým jasným bodem zájmu.
V osmi letech už jsem měl svou vlastní voliéru s andulkami, korelami, aymary pruhovanými, několika druhy neofém a agapornisů. Můj zájem dost prudce rostl. Díky známému, který mi s chovem radil, jsem si o něco později troufl začít s alexandry, ary červenoramennými, papoušky senegalskými a amazoňany. Postupně jsem se setkal i s ručním dokrmováním. Učil jsem se techniky a také čelil různým kritickým situacím, které s chovem souvisely. Jedinou cestou, jak se stát zkušeným chovatelem, je praktikovat chov a setkávat se s problémy. Ty jsou někdy velmi trpké, zejména když se člověk setká s úhyny, nemocemi a dalšími nepříjemnostmi. Když jsem si nebyl něčím jistý, velmi mne to stresovalo. A tak to mám i teď. Ale naštěstí už existuje řada odborných knih, které pomohou leccos objasnit. V současné době se specializuji na amazónky rodu Pionites, ale voliéry obývají i papoušci rodu Poicephalus, amazónci rodu Pionus a amazoňané.
Voliéry a budky
Jak vypadá Tvé chovatelské zařízení a jak řešíš vytápění voliér?
Mám téměř 30 voliér a ve většině z nich je chován jeden pár. Ve skupině mám pouze mladé papoušky, u nichž je zapotřebí zajistit socializaci, ideálně s příslušníky jejich vlastního druhu. Amazónci nepotřebují „hrabat v zemi“, proto mohou mít zavěšené voliéry. Tento způsob chovu pomůže předejít bakteriálním infekcím. Prostor je pro všechny papoušky velmi důležitý. Moji amazónci mají k dispozici voliéry o délce 3 m, šířce 1,30 m a výšce 1 m. Amazoňany a amazónky rodu Pionus chovám ve voliérách o velikosti 1,5 × 4 × 2,5 m (šířka, délka, výška). Všichni ptáci mají k dispozici budky z přírodního kmene, což je dle mého názoru nejlepší materiál. Jejich průměr je 22 cm a výška 70 cm. Žiji jižně od Říma na pobřeží, kde jsou teploty docela příznivé i v zimních měsících. Proto mohu papoušky chovat celoročně venku a nemusím řešit vytápění.
Záletový prostor je umístěn ze severní strany a boční strany jsou opatřené deskami, aby byli papoušci chráněni před větrem. Voliéry jsou do 2/3 zastřešené a na jižní straně zcela otevřené, aby měli papoušci možnost pobytu na slunci i přirozeném dešti.
Známe se možná proto, že chováme podobné skupiny papoušků. Mám též amazoňany, amazónky a i papoušky rodu Poicephalus. Jaké mezi nimi vidíš rozdíly? V jejich chování, potřebách a v samotném odchovu?
Papoušci rodu Poicephalus se výrazně liší od neotropních druhů, zejména od amazónků rodu Pionites. Poicephalové jsou velmi citliví papoušci, potřebují svůj klid a musí se ve svém prostředí cítit bezpečně.
Dost trpí, pokud jsou v sousedních voliérách hluční papoušci. Jde o velmi rezervovaný druh. Na druhou stranu amazónci rodu Pionites jsou plni života, jde o extroverty a jsou pravděpodobně vybaveni i silnější osobností. Dělá jim dobře, pokud mohou pozorovat jiné druhy papoušků, avšak určitě nedoporučuji chovat je v těsně sousedících voliérách s použitím jedné vrstvy pletiva jako mezistěny. V amazóncích se může probudit agresivita vůči sousedům a mohlo by docházet k šarvátkám.
Samozřejmě i krmivo se liší. Amazónci potřebují více ovoce a zeleniny, tučnější stravu v průběhu hnízdního období. Afričtí Poicephalové potřebují více suchého krmiva, méně ovoce, středně/hodně tučné krmivo v odchovné sezoně. Amazónci někdy rozbíjejí svá vejce, pokud se jim uvnitř budky nelíbí. Mají tendenci k agresivitě. Zejména pokud jde o amazónky černotemenné.