Hnízdní budky pro neofémy
Text a foto: Colin O´Hara.
Ukázka z knihy Neoféma modrohlavá, Nakladatelství DONA, 2015.
PAPOUŠCI 5/2015, v tištěném čísle od strany 284 4 minuty čtení
V tomto článku
- Podestýlka a vlhkost
- Materiál a kontrola hnízda, jen pro předplatitele
- Po hnízdní sezoně, jen pro předplatitele
Neofémy nejsou příliš náročné na velikost a tvar hnízdní budky – vesměs akceptují kterékoli. Během let jsem viděl mnoho různých tvarů a velikostí. Již v roce 1999 jsem strávil spoustu času přemýšlením o ideálním designu hnízdní budky pro travní papoušky. Chtěl jsem eliminovat problémy s hnízděním a maximalizovat úspěšnost snůšky. Dodnes tuto budku používám bez jakýchkoliv změn. Nyní vám vysvětlím, jak jsem na její design přišel. Do té doby jsem používal standardní čtvercovou hnízdní budku s rozměry 15 × 15 cm a hloubkou 25 cm. Mnohokrát jsem pozoroval mláďata, jak se vyvíjejí. Všiml jsem si, že asi týden před tím, než opustí hnízdo, šplhají po žebříku a žadoní o jídlo od rodičů přes vletový otvor. Ale menší mláďata nemohla vylézt po žebříčku, anebo je ostatní vytlačila z cesty k otvoru. Někdy se i stalo, že byla vytlačena úplně z hnízda, což mělo za následek jejich uhynutí. Design mé budky měl právě tento problém překonat. V novém provedení poskytuje vstupní stupínek, který se rozprostírá jak uvnitř, tak vně, dostatečný prostor ke krmení pro celou rodinu. Navíc je přístupný pomocí nakloněné desky se žebříčkem, která vede do dutého hnízdního prostoru o velikosti 14 cm × 14 cm. Svažující se falešný strop, který je téměř rovnoběžný s deskou, dává ptákům pocit bezpečí. Tato hnízdní budka je navržena tak, aby i to nejmenší mládě mělo možnost vyšplhat až k vstupnímu otvoru na krmení.
Podestýlka a vlhkost
Po celá ta léta, kdy jsem používal starší typ budky, jsem na dno dával směs rašeliny a pilin do výšky asi 40 mm. Myslel jsem si totiž, že se samička ráda prohrabává v připravené směsi, než snese vajíčka. Způsobovalo to ovšem jiné problémy. Pokud začala samička snášet před tím, než se přestala hrabat ve směsi, vejce se ztratila nebo poškodila. Někdy se dokonce předtím, než první mláďata opustila hnízdo, začala samička připravovat na druhé kolo a pustila se do hrabání, čímž zakryla první mláďata směsí – často je úplně zahrabala. U mého návrhu budky to funguje tak, že pokud začne samička hrabat ve stelivu, než mláďata opustí hnízdo, jsou schopna vylézt po žebříčku nahoru na vnitřní plošinku a dostanou se tak samičce z cesty. Ve starém typu budky bylo rovněž velmi obtížné stelivo měnit, pokud jej ptáci zašpinili mezi prvním a druhým hnízděním. V hnízdní budce, kterou nyní používám, je hnízdní prostor volně přístupný (podobně jako u hnízda andulky), proto je velmi snadné stelivo vyměnit.
Do budky dávám pouze 15mm vrstvu steliva. Zpočátku jsem používal hrubé piliny, ale nyní je k dostání velmi jemná dřevní štěpka, která je sterilní a neobsahuje prach. Je to vlastně podlahová krytina do terárií pro chovatele plazů, dá se snadno sehnat ve větších zverimexech, nebo lze objednat na internetu.
O vlhkosti v hnízdě už toho bylo v dřívějších dobách napsáno hodně. Ve spodní části budky se umisťovala vlhká rašelina nebo obrácený drn trávy a budky byly vyvěšovány ve venkovních výletech. Od té doby, co se přešlo na vnitřní hnízdní budky a suchá hnízda, jsem nikdy nezažil úhyn ve vejci a úmrtnost mláďat také klesala.