Zajímavosti z chovu eklektů různobarvých (1. část)
Text: Alena Winner, Thiely de Moor. Foto: Thiely a Ed De Moor.
PAPOUŠCI 5/2015, v tištěném čísle od strany 266 9 minut čtení
V tomto článku
- Voliéry a hnízdní budky
- Krmení eklektů, jen pro předplatitele
Thiely de Moor je z Holandska a chovu papoušků se věnuje spolu se svým manželem Edem de Moor. Lásku k papouškům zdědila. Chovem se totiž zabývali její rodiče a prarodiče. Stejně jako většina chovatelů, začala Thiely nejprve s chovem andulek a kanárků. Protože měla podporu od tatínka i dědečka, měla od nich vždy speciální „finanční fond“ určený na papoušky. Své první větší papoušky si s manželem pořídili v roce 1979 a v roce 1981 odchovali první mláďata. Momentálně mají ve svém chovatelském zařízení ary, kakaduy, žaky, ale specializují se na eklekty různobarvé (Eclectus roratus). Každoročně s úspěchem odchovávají mláďata a ze svých odchovů mají sestavené už další páry. Stejně jako Thiely vedla k chovu rodina, i ona v této tradici pokračuje. Do chovu papoušků jsou zainteresovány obě její děti, Marcel a Marielle, a dokonce i vnoučátka vypadají, že budou mít k rodinné tradici blízko. Thiely je autorkou týdenních sloupků pro chovatele, které začala psát v roce 2000, a přispívá do různých magazínů. Je také autorkou knihy o chovu papoušků. Pravidelně komunikuje s chovateli po celém světě.
Thiely, děkuji, že jste souhlasila s tím, poskytnout rozhovor pro náš český dvouměsíčník PAPOUŠCI. Vaší specializací je chov eklektů. Z toho je patrné, že jsou vašemu srdci nejbližší, a proto náš článek soustředíme na tento druh. Kdy jste začali s chovem eklektů?
Do eklektů jsme se doslova zamilovali v roce 1985, ale pár let jsme ještě museli počkat, než nám situace dovolila je chovat. Připravit pro ně prostor a zjistit všechny potřebné informace o jejich chovu stálo opravdu docela dost času. První dva páry jsme si pořídili teprve v roce 1995. Jsem ale ráda, protože čím více se chovatel připraví, tím méně chovatelských chyb pak v budoucnu udělá.
Kolik máte párů a jaké poddruhy?
Začali jsme se dvěma páry a teď máme 15 párů eklektů různobarvých guinejských (Eclectus roratus polychloros). S velkou pýchou pak prozradím, že 10 párů je už z našich odchovů a jedná se o nepříbuzné jedince. Máme už 4. generaci mláďat. Vlastníme také dva páry eklektů různobarvých moluckých (Eclectus roratus vosmaeri).
Voliéry a hnízdní budky
Popíšete nám voliéry pro vaše eklekty a kde eklektové hnízdí?
Naši eklektové odchovávají mláďata v záletovém prostoru voliéry, která má rozměry 2 × 1 × 1,5 m (délka, šířka, výška). Nyní je chováme po párech, ale dříve jsme je chovali v kolonii ve vnitřní voliéře výše uvedené velikosti. Venkovní výlety jsou o rozměru 3 × 2 × 2 m (délka, šířka, výška).
Na dnu voliéry je písek, ze kterého můžeme pravidelně odstraňovat trus. V hnízdní sezoně zvyšujeme množství denního světla na deset hodin. V jejich domovině mají 12 hodin denního světla a 12 hodin tmu. Ve voliérách mají misky s vodou, krmivo, bidýlka (pohyblivá i statická). Nechybí ani hračky, jako jsou řetězy a různé prolézačky. Hnízdní budky jsou velikostně 60 cm na výšku a mají průměr 30 cm. Průměr vletového otvoru je 10 cm.
Je známou skutečností, že eklektové někdy špatně přijímají poskytnuté hnízdní budky. Jaké s tím máte zkušenosti u vašich papoušků?
Budky jsou z PVC a papoušci mají ve voliéře k dispozici vždy dvě budky. Jednu vertikální a jednu horizontální. Ve voliéře udržujeme teplotu mezi 15 a 20 °C a vlhkost 50–60 %. Protože je budka z PVC, je zvenčí dost kluzká. To je důvod, proč mají papoušci zevnitř upevněný žebříček k vletovému otvoru. Papoušci tak mohou bez problémů vylézt, aniž by tu bylo riziko úrazu. V publikacích se radí poskytnout papouškům dřevěné budky, ale neměli jsme s nimi úspěch. V budkách z PVC mají naši papoušci dobré chovné výsledky.
Ano, všimla jsem si, že budky z PVC jsou stále více oblíbené. Bývá to i z důvodu hygieny, velice snadno se čistí.
Přesně tak. Hygiena je u eklektů důležitá a právě to je jeden z důvodů, proč tyto budky používáme. PVC budky je však lepší používat pouze ve vnitřních voliérách. Pro chov ve venkovní části nejsou vhodné, protože absorbují teplotu ovzduší a během léta by pak v budce bylo příliš teplo a během chladných dnů zase chladno. Dobré výsledky jdou ruku v ruce se správnou velikostí budky a vhodnou voliérou. Velikost budky je jedna věc, ale vletový otvor do budky je také důležitý. U guinejského poddruhu eklektů se často stává, že zničí snůšku prudkým vletem do hnízdní budky. Proto máme před vletovými otvory do budek upevněnou jakousi poličku, na které může sameček přistát. V období hnízdění z tohoto místa samičku i krmí. Ta se k otvoru dostane po vnitřním žebříčku. Sameček v době hnízdění létá do hnízda příliš často a pro snůšku je to nebezpečné.
Co tvoří podestýlku v budce?
Na dnu hnízdní budky je 10 cm hoblin a bukové drti. Hobliny mají odvlhčovací funkci (někteří papoušci si totiž dávají do podestýlky ovoce, jiní používají peří). Ptáci, kteří používají své peří do podestýlky, dostanou více dřevěných hoblin a větví, abychom se ujistili, že mají správně vytvořené peří z hoblovaček a nejenom z peří. Hoblovačky se dobře čistí a mají výbornou absorpční schopnost.