Návštěva u chovatele
Jan Sládek
Text a foto: Ladislav Žoha.
PAPOUŠCI 5/2015, v tištěném čísle od strany 272 8 minut čtení
V tomto článku
- Chovatelské zařízení a krmení
- Přírodní formy a další plány, jen pro předplatitele
Když už se vypravím na návštěvu k známému chovateli, mám prostě kliku na pěkné počasí. Opět vyrážím do slunečného dne, tentokrát ještě blíž než minule. Prakticky neopouštím území naší metropole, i když okolí tomu moc neodpovídá. Jižní okraj Prahy, kde se momentálně nacházím, totiž má do ruchu velkoměsta daleko. Zástavba rodinných domků se zahradami, lesíky i parky a k tomu na dohled legendární Slavičí údolí. Křik arů mě ubezpečuje, že jsem tady správně.
Ahoj Jendo, tak jsem tady na ten rozhovor.
Ahoj Ládíku, rád Tě vidím, už jsme se pár hodin neviděli. (čtenářům na vysvětlenou, oba pracujeme ve službách ZOO Praha)
Hm, rozhovor pod slunečníkem při čerstvé kávičce, to bude pohodička. Tak začněme obyčejně – jak dlouho chováš papoušky a čím jsi začínal?
No už to bude 19 let, teď když to tak počítám, zdá se mi to až neuvěřitelné. A mí první papoušci – kakariki rudočelí. Ihned po pořízení jsem je i odchoval, a tak se to záhy rozjelo dalšími druhy – agapornisové škraboškoví, korely, papoušci senegalští a nádherní, rosely Pennantovy.
Na začátek dobrý, na to, že ti bylo, jestli dobře počítám, sedm let. Kdo tě k ptákům přivedl?
Táta choval a do dneška chová kanáry a eurofaunu, tak jsem to měl doma u nosu, no a pak jsem potkal pana Adamčíka – měl u nás v obci Zverimex, od třetí třídy jsem zde byl víc jak doma, kouzlo zahnutých zobáků mě dostalo a už nepustilo.
Pana Adamčíka mnozí z nás znají, minimálně z chovatelských časopisů, myslím, že jsi měl štěstí na učitele. No když se tak dívám po voliérách, koukám, že u korel a rosel nezůstalo. Jak jsi se propracoval až k arům?
Pan Adamčík byl začátek, následoval spolek chovatelů v Řeporyjích a pak už slavný KPEP, kde jsem potkal spoustu chovatelů odborníků, kteří mě naučili všechny chovatelské fígle, dodneška jsem jim za to vděčný. Během doby se mi ve voliérách objevili amazoňané oranžovokřídlí a kubánští, následovali pyrurové, nicméně mé voliéry stále opanovávala téměř úplná kolekce australských papoušků. Nesmím zapomenout na žaky a naholící kakaduy.
Pěkná kolekce, nicméně jak tak pozoruji, tak jsi se posléze trochu specializoval.
Máš pravdu, během studií na střední škole a v prvním zaměstnání jsem chov směřoval na ary zelenokřídlé a vojenské, kolekci druhů aratingů, jednu dobu zde bylo 15 druhů, a 6 druhů pyrurů. To nebylo samozřejmě jen tak náhodou, tenkrát mi vstoupil do života další chovatelský vzor – Zdeněk Vandělík. Ale pak jsem díky Tobě nastoupil do pražské ZOO.
To vypadá, že nastal definitivní zlom…
Tak tak, z papoušků mám nyní ary zelenokřídlé, žaky, přírodní formu alexandrů malých indických, korely a dva druhy loriů – mnohobarvé jižní a tříbarvé... a pak kolekci dalších ptáků (několik druhů sov a krkavcovitých, zoborožce, bažanti, měkkozobí a několik druhů křepelek a křepelů) a savců (vakoveverky, kolekci divokých druhů hlodavců, veverek, skunků a dalších), nesmím zapomenout na kolekci plazů, především želv – prostě jsem si uvědomil, že zvířata nejsou jen papoušci, díky Tobě a jsem za to moc rád.
Díky za poklonu, zkrátka to vidíme oba stejně, musím čtenářům přiznat, že jsi jeden z chovatelů, se kterým úzce a široce zároveň spolupracuji, skoro by se dalo říci, že máme společné chovy.
Tak by to přece mělo být, ale bohužel v naší republice se to moc nenosí, tady každý nejraději na svém vlastním písečku a pokud možno nic neprozradit – proto jsem se až na výjimky stáhl z očí veřejnosti, spousta chovatelů mě svým přístupem totálně zklamala.
Chovatelské zařízení a krmení
To je bohužel realita, s tím nic, Jendo, nenaděláme. Pojďme raději k praktickým otázkám. Můžeš nám stručně popsat své chovatelské zařízení?
Část chovaných druhů mám v interiéru, část naopak venku, dalo by se říci, že mám zařízení, kam se podíváš. Nemám žádné vyhraněné zařízení, používám klece i voliéry jak sezónní, tak celoroční, snažím se poskytnout každému druhu, co mu vyhovuje, běžně praktikuji i stěhování na hnízdění a na zbytek sezóny – tak jak by to ptáci praktikovali i ve volné přírodě, kdy po vyhnízdění odlétají jinam.
Co se dá říci všeobecně – bloky vybetonovaných nudlí u mě nenajdeš, možná mám kvůli tomu daleko méně voliér, než by se mi sem vešlo, ale raději budu mít pár voliér s trávou a keři než – jak ty tomu říkáš – fešácký kriminál.
Jsem rád, že ZOO už v Tobě zanechala nesmazatelné stopy. Ale pojďme dál. Krmení – není to až moc náročné, nakrmit takhle různorodý chov?
Musím se přiznat, nedělám to sám, hodně mi pomáhají maminka a přítelkyně. Od té doby, co máme doma takovou malou zoo, jsou dokonce spokojenější, než kdyby běhaly s uniformním zrním od klece ke kleci.
„Vraťme se konkrétně k papouškům, čím krmíš?“
Používám značky Versele-Laga, Deli Nature a Kasper, jsou to dle mého názoru nejlepší značky na našem trhu, cenou i kvalitou. Máme tady spoustu českých značek či spíše domáckých komerčních míchanic, které ale za nic nestojí a pak zase pár snobských předražených směsí s krásným barevným italským designem, které se zase hodí tak maximálně do pet center, u nich prostě platí pořekadlo stejná kvalita za šílenou cenu.
A praktické rady ohledně krmení?
Nepřekrmovat, nepřekrmovat a ještě jednou nepřekrmovat. Tlustých beček máme v chovech až dost. Plné misky neustále doplňované jsou k ničemu. Denní krmení, které papoušci do večera beze zbytků sežerou, ráno nejdříve měkké krmení a ovoce se zeleninou, po obědě trocha zrní – jen tolik, aby do večera byly misky prázdné, ptáci musí sežrat i to, co jim nechutná. Pokud přeci jen něco zbude, druhý den dostanou ještě míň. V době odchovu mláďat s mírou přidávám, ale princip zůstává stejný. Chce to trochu cviku a zkušeností, ale jde to, především ku prospěchu papouškům. Okusy mají neustále.
Co loriové, ty krmíš čím?
Orlux lori mix + ovoce, poměr 1:1, ovoce rozmixuji a přidávám med přímo od včelařů. Krmím dvakrát denně v třídenních cyklech – první den 2× denně jen Orlux, druhý den 2× denně jen mix ovoce a medu a třetí den 2× denně mix všeho – a tak pořád dokola.
Další moje otázka, co vnitřní parazité?
Jako malý kluk jsem odčervoval klasicky, nyní už téměř vůbec, jen pokud se mi papoušek nezdá, a to stejně na základě rozboru trusu. Výsledky mám stejné, ne-li lepší, a těch peněz, co jsem ušetřil. Vždycky k podzimu svým ptákům dávám bylinky – řebříček a vratič – mají antiparazitální účinky, díky této praxi mám kontrolní odběry trusu téměř vždy negativní. Aby chovatelé pochopili, že lít chemii do ptáků bez podkladů je zbytečné a navíc škodlivé, bude asi trvat ještě dlouho, nejsem si jistý, zda se toho dožiji.