Ing. Petra Slavíková o papoušcích, výživě a životních změnách
Text: Alena Winner a Ing. Petra Slavíková. Foto: archiv chovatelky.
PAPOUŠCI 4/2026, v tištěném čísle od strany 200 14 minut čtení
V tomto článku
- Od prvních andulek k odborným článkům
- Spolupráce a životní změny, jen pro předplatitele
- Výživa papoušků v praxi, jen pro předplatitele
Osobně mám velmi ráda změny, které život přináší. Právě ony nás totiž posouvají dál, otevírají nové obzory a často nás přivedou na místa, kam bychom se jinak nikdy nevydali. Někdy je proto dobré vystoupit z komfortní zóny a pomyslných zajetých kolejí, mít otevřenou mysl a nebát se vykročit novým směrem. Takové období nedávno prožila i Ing. Petra Slavíková – dlouholetá chovatelka papoušků, autorka odborných článků a respektovaná poradkyně v oblasti výživy exotického ptactva. Po svatbě a stěhování z jihu na sever Moravy otevřela novou kapitolu nejen ve svém osobním životě, ale také v profesní kariéře, když nastoupila na plný úvazek do společnosti Janosch B&F. Přesto se nic nemění na tom podstatném – papoušci zůstávají nedílnou součástí jejího života a stejně jako dosud se s nadšením dělí o své znalosti a zkušenosti s ostatními chovateli.
Od prvních andulek k odborným článkům
Peťo, když se ohlédneš za svou chovatelskou cestou, kam až sahají její kořeny? Pamatuješ si moment, kdy ses definitivně „nakazila“ láskou k papouškům?
Ano, ten moment mám dodnes před očima. Blížily se mé třinácté narozeniny. Asi měsíc před nimi se mě najednou rodiče zeptali, jestli by mi k narozeninám udělala radost andulka. Jako milovníka zvířat mě ta otázka naprosto nadchla. A aby nebyla sama, teta mi ke stejným narozeninám pořídila ještě druhou. Oba samečci si na mě během pár dní zvykli a stali se z nich mazlíci, vůbec nebyli plaší. Chov papoušků mě tímto zcela pohltil. Bavilo mě číst si o nich a zjišťovat informace. Ze začátku pouze o andulkách, později o dalších ptácích, ať už místních nebo exotických.
S jakými druhy papoušků jsi začínala a jak se tvůj chov postupem času rozvíjel?
Jak jsem již zmínila, začínala jsem s andulkami. Prvně pouze dva samečci mazlíčci a o několik let později se můj chov rozšířil na čtyři páry andulek, od kterých jsem úspěšně odchovávala. Jednou mi samice napadla mláďata v budce a velmi ošklivě jim ublížila. Musela jsem je dokrmit, a tak vznikly mé první zkušenosti s dokrmováním papoušků. K andulkám přibyly neofémy tyrkysové a křepelky čínské.
Postupně se můj chov rozrůstal, a nakonec k australským papouškům přibyla i samička papouška senegalského – můj první větší papoušek. A od té chvíle už to šlo tak nějak samo. Pokračovala jsem dále s prvním párem amazoňanů oranžovokřídlých. Ty se mi podařilo úspěšně odchovat. První odchované mládě jsem si nechala, dopárovala ho a od tohoto páru se mi také zadařilo odchovat další generaci. Do chovu také přibyli aratingové jendaj a nakonec arové vojenští. Mezi tím se u mě vystřídalo i několik různých druhů astrildovitých ptáků a přibyl i chov slepic – brahmánek velkých.
Postupem času jsem měla možnost pečovat o papoušky u několika zkušených chovatelů. Pod rukama mi prošla celá řada druhů, nejčastěji různé druhy a poddruhy amazoňanů a amazónků, díky nimž jsem získala další zkušenosti v chovatelské praxi. Později jsem měla tu čest spolupracovat také s vynikajícím chovatelem Jiřím Šustrem. Právě u něj jsem se poprvé starala o lorie a získala cenné zkušenosti, za které mu dodnes velmi děkuji.
Kdy jsi napsala první článek do chovatelského časopisu a co tě k tomu motivovalo?
První články mám dodnes živě v paměti. Ony byly totiž rovnou dva a vyšly v čísle 3/2018 v časopise PAPOUŠCI. Na facebookových skupinách se neustále objevovaly stejné dotazy týkající se přerůstání drápků a krmení papoušků. Několikrát týdně, někdy i denně, se tam objevovalo „Má můj papoušek přerostlé drápky?“ nebo „Jak mu je obrousit?“ V té době to bylo takové „moderní“ téma a v komentářích se často objevovaly rady typu „pravidelně pilovat“ nebo „každý měsíc stříhat“.
Mně ale už tehdy dávalo mnohem větší smysl přemýšlet nad tím, jak to funguje v přírodě. Papoušek si tam také nechodí na pedikúru. A dodnes si stojím za tím, že správně zvolené větve, případně brusné bidlo a vhodná strava jsou nejlepší cestou, jak přerůstání drápků předejít.
Co se týká výživy papoušků, objevovaly se stále dotazy na to, jak krmit papoušky chované jako mazlíčky, a řešila se tehdy i kvalita opeření. Mnohdy padaly dotazy na černé lemy peří. Vzhledem k tomu, že jsem tehdy už rok nebo dva zpět řešila problém se špatnou výživou u mého prvního amazoňana, kterého jsem s nekvalitním opeřením už koupila, měla jsem tendenci si o tomto tématu hodně zjišťovat.
Právě tahle vlna opakujících se dotazů a často i zavádějících rad mě tehdy motivovala k tomu, abych napsala své první články – aby měli chovatelé informace, které především dávají smysl a vycházejí z přirozeného chování papoušků. Jeden článek byl na téma „Péče o drápky papoušků“ a druhý článek byl na téma „Zkušenosti se špatnou výživou u amazoňana oranžovokřídlého“.