Jak můžeme zlepšit chovatelské výsledky u papoušků žlutoramenných
Na základě koncepční studie z volné přírody a dalších zdrojů?
Text a foto: Morten Bruun-Rasmussen.
PAPOUŠCI 3/2015, v tištěném čísle od strany 145 9 minut čtení
V tomto článku
- Papoušek žlutoramenný
- Jak sezóna ovlivňuje životní cykly papoušků žlutoramenných, jen pro předplatitele
- Hnízdění, jen pro předplatitele
- Voliéry, jen pro předplatitele
Během studií na vysoké škole se mi dařily odchovy papoušků Colletových (Psephotus dissimilis). Byla to tehdy velmi dobrá zkušenost a také přilepšení k mým finančním příjmům. Papoušci Colletovi byli v sedmdesátých letech docela ceněni. A bylo to právě při studiích, kdy jsme s mým kamarádem sháněli dva samce. Trvalo několik měsíců, než jsme se dozvěděli, že jsou k dispozici u chovatele Dr. Romualda Burkarda ve Švýcarsku. Tak jsme se k němu vydali.
Jeli jsme celou noc a do Zurichu jsme dorazili v sedm hodin ráno. Chovatel nám nabídnul šálek kávy a poté jsme šli do areálu jeho firmy, kde papoušky choval. Papoušci Colletovi vypadali lépe, než jsme očekávali. Byli to nádherní jedinci, a přesto, že byli mladí, byli již velmi pěkně vybarveni. To jsem ale ještě netušil, co se stane o pár okamžiků později. Právě na této návštěvě jsem poprvé na vlastní oči viděl papoušky žlutoramenné (Psephotus chrysopterygius). Nikdy jsem si nemyslel, že se mi to jednou splní, protože byli velmi, ale opravdu velmi vzácní. Na cestě zpátky do Dánska jsme s kamarádem hovořili o našich chovatelských snech a o tom, jestli někdy budou papoušci žlutoramenní i v našich voliérách.
O několik let později mi jeden chovatel z Německa nabídnul tři mladé páry těchto papoušků. Papoušci byli velice drazí, takže jsme tyto páry koupili spolu se dvěma dalšími chovateli. Když jsme si pro ně jeli, bylo to neuvěřitelné. Konečně budeme mít vysněný druh! Jistě to ale každý znáte, takové to prvotní nadšení. Teď už vím, že by člověk měl vždy napočítat do deseti, či obejít dům a pak si jet koupit papoušky. Byli jsme tehdy tak nadšení, že jsme si vůbec nevšimli kvality papoušků. Nebyly to zcela čisté formy a barevné rozdíly v nich byly opravdu velké. Postupem času jsme dokoupili další jedince a začali se systematickým chovem. Právě v tu dobu se ale papoušci žlutoramenní v Evropě tak rozšířili, že je v tu dobu přestala chovat spousta chovatelů – včetně mě.
Před deseti lety jsem s chovem žlutoramenných začal znovu. Věřte nebo ne, situace se téměř opakovala, protože byl poměrně velký problém papoušky do chovu sehnat. V Dánsku bylo jen několik málo jedinců, tak jsem sestavoval chovnou skupinu koupí papoušků v ostatních evropských zemích. V té době jsem si myslel, že dělám dobře, že kupuji papoušky z různých zemí a od různých chovatelů. Dnes jsem ale toho názoru, že vlastně všichni pocházejí od těch několika mála původních chovatelů, a tudíž jistou příbuznost nemohu vyloučit. Nicméně jsem sestavil 10 párů. Odchovy však byly velice chabé. Papoušek žlutoramenný je velice citlivý druh, který vyžaduje speciální péči, aby se dosáhlo odchovu. Tento článek vám pomůže porozumět jejich potřebám a napoví vám, jak optimalizovat chovatelské podmínky.
Papoušek žlutoramenný
Endemickou oblastí papoušků žlutoramenných (Psephotus chrysopterygius) je Cape York Peninsula v Queenslandu v Austrálii. Celková populace žijící ve volné přírodě čítá zhruba 2 000 jedinců a 300 chovných párů.
V lidské péči jsou tito papoušci velice plaší. Chová se jich přibližně 1 500 v Austrálii a okolo 300 jedinců v ostatních částech světa. Genetická rezerva je tudíž velice limitovaná. V zajetí se papoušek žlutoramenný dožívá věku více než 20 let.
Papoušci žlutoramenní obývají otevřené travnaté oblasti s částečným lesním porostem. Převážně se živí travními semeny. Když jsem se k chovu tohoto druhu po letech vrátil, informace o chovu byly opravdu velice strohé. Můžete si koupit hromadu krásných chovatelských knih, ale nikde nenajdete konkrétnější informace. Publikace většinou uvádějí všeobecná data. Na tom samozřejmě není nic špatného, ale podle mého názoru máme stále ještě velice omezený přísun vědeckých studií, na jejichž základě lze chovat zejména ty vzácnější druhy papoušků.
Již více než čtyřicet let navštěvuji různé chovatele po celém světě a vždy jsem jejich chovatelskými příběhy nesmírně inspirován. O žlutoramenných jsem se toho ale nikdy příliš nedozvěděl. Proto jsem si řekl, že s jistým výzkumem začnu sám. Studium jsem pojal koncepčně. Nejprve jsem se snažil na internetu, v časopisech a knihách získat co nejvíce informací o odchovu druhu. Jak jsem očekával, výsledek hledání neobsahoval příliš mnoho nových informací, s výjimkou těchto materiálů:
1/ Management guidelines for Golden-shouldered parrot conservation, 2004. Dr. Gabriel Crowley, Prof. Stephen Garnett, Mrs Susan Shephard
2/ Recovery plan for the Golden-shouldered parrot 2003-2007. Dr. Stephen Garnett, Dr. Gabriel Crowley.
Oba tyto dokumenty vydala a podpořila vláda státu Queensland, Austrálie a musím uznat, že jde o velice cenné materiály.
V dokumentech se mimo jiné hovoří o typech nebezpečí pro papoušky žlutoramenné ve volnosti:
Požáry a plánovaná vypalování
Jedním z hlavních nebezpečí je tradiční vypalování krajiny. Tím papoušci přicházejí o zdroj své potravy. Nekontrolované požáry ničí všechny zásoby semen.
Predátoři
Mizení čajovníkových stromů je příčinou toho, že jsou papoušci snadnější kořistí pro predátory. V tomto případě pro australské goany a fletňáky černohrdlé. Obětmi se stávají většinou mláďata.
Pastvy dobytka
Odstranění dobytka z hlavních hnízdních oblastí pomohlo přežití druhu.
Odchyty z volnosti
Posledním uvedeným nebezpečím bylo chytání papoušků žlutoramenných v letech 1950 – 1960 a pašování do Evropy. Nicméně, toto už není problém současné doby.
Lov (má vlastní teorie)
Během své návštěvy Austrálie v srpnu roku 2013 mi bylo jasné, že docela velkým nebezpečím pro papoušky žlutoramenné jsou původní obyvatelé Aboriginci, kteří jsou od přírody lovci a mají to v krvi. Ve městě Bamaga jsem potkal 5 mladíčků, kteří lovili strdimily. Bylo neskutečné vidět, jak šestiletý chlapec na první pokus zastřelí tak malého ptáčka s doma vyrobeným prakem. Má teorie tedy je, že si myslím, že zejména samci papoušků žlutoramenných jsou stříleni místními obyvateli. Například v jedné oblasti – Artemis Station v roce 1990 bylo původně 300 ptáků. Poslední z nich byl nalezen mrtvý před osmi lety…