Kdo je Rosemary Low
Text: Rosemary Low. Foto: archiv autorky.
PAPOUŠCI 3/2015, v tištěném čísle od strany 134 6 minut čtení
V tomto článku
- Mé zkušenosti s papoušky
- Cestování, jen pro předplatitele
- Ornitologická pozorování, jen pro předplatitele
- Fotografování, jen pro předplatitele
- Ochrana papoušků, jen pro předplatitele
Rosemary Low je významnou chovatelkou a autorkou publikací světového měřítka. Redakce časopisu PAPOUŠCI s touto dámou úzce spolupracuje již patnáct let. Je nám ctí, že přijala pozvání a bude jednou z přednášejících na VII. Semináři SVĚT PAPOUŠKŮ A LIDÍ, který se uskuteční v sobotu 12. září 2015 v kongresovém centru hotelu Tři Věžičky (www.papousci.com/seminar). Rosemary je nadšenou chovatelkou a do svého koníčku, který se jí postupem doby stal profesí, vkládá celé své srdce. Její celoživotní zkušenosti jsou důkazem toho, že ani na chvilku od svého hobby neodbočila. Povězte nám něco o sobě, Rosemary…
Vztah k papouškům a ostatním opeřencům jsem našla již ve velmi útlém věku. Bylo mi pět let, když jsem měla ochočenou kachnu a vozila jsem ji na lodičce pro panenky. Chovala jsem také andulky vlnkované. Když mi bylo šestnáct let, tak mi má sestřenice, která tehdy žila v Nigérii, poslala papouška žaka. To byl můj první velký papoušek.
Nicméně musím přiznat, že později se stali mými favority neotropní papoušci a loriové. Ještě než mi bylo třicet let, vydala jsem svou první knihu PAPOUŠCI JIŽNÍ AMERIKY a dvě knihy o loriích, které vyšly v letech 1977 a 1998. Když jsem dostudovala, začala jsem pracovat v bance v oddělení dividend. Musím říci, že to bylo to nejnechtěnější zaměstnání, které bych si kdy uměla představit! To se muselo změnit. Později jsem přijala práci pro ornitologický časopis Cage and Aviary Birds. Působila jsem jako sub-editor a reportér. Potkala jsem mnoho chovatelů a lidí z papouščí branže. V roce 1985 jsem se přestěhovala do Somersetu a začala pracovat jako žurnalista-ornitolog na volné noze. Jako profesionální spisovatelka jsem napsala stovky článků, které vyšly v ornitologických časopisech po celém světě. V únoru 1987 jsem se přestěhovala na Tenerife, kde jsem začala působit jako kurátorka ptáků. V péči jsem měla více než 200 druhů papoušků. V roce 1989 jsem se přestěhovala na ostrov Gran Canaria, kde jsem působila rovněž jako kurátorka, tentokrát ale v Palmitos Parku. Na kanárských ostrovech jsem prožila nádherných téměř osm let. Jsem stále nesmírně vděčna panu Wolfgangu Kiesslingovi (majiteli Loro Parque) a Kalusu Paulmannovi z Palmitos Parku za příležitost pracovat a naučit se tolik v tak nádherných destinacích. V obou těchto parcích jsem se setkala s trichami orlími (Psittrichas fulgidus), kteří jsou doposud mým nejoblíbenějším druhem.
Mé zkušenosti s papoušky
Chovatelství papoušků mi představily andulky vlnkované. Voliéra s těmito nádhernými elegantními papoušky byla zdrojem velkého potěšení a jejich chov byl základem pro chov ostatních druhů. Tehdy jsem měla také malé astrildy. Importy papoušků do Velké Británie byly v tu dobu velice ojedinělé. K dispozici byli pouze někteří australští papoušci, korely, alexandři. Když omezení skončila, dostali se do naší země jihoameričtí papoušci, z nichž mne nejvíce zaujali pyrurové. Jejich chov však vůbec nebyl jednoduchý. Neexistovaly žádné metody pro určování pohlaví a prakticky nebylo možné rozeznat samce od samiček. V šedesátých a sedmdesátých letech se už dováželi i loriové a já kompletně ztratila srdce. Od té doby v mých voliérách tito nádherní pestrobarevní opeřenci dominovali.
Chovala jsem také amazoňany, ale až poté, co jsem se vrátila zpět do Velké Británie z Kanárských ostrovů, tedy v roce 1995. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem chovala amazónky rodu Pionus, eklekty různobarvé, kakaduy a další druhy. Někteří z mých papoušků se mnou absolvovali četná stěhování. Když jsem se stěhovala z rodné země např. na Tenerife, šli se mnou a zase zpět. A tak to bylo i s ostatními destinacemi. Nedovedla jsem si představit, že budu žít bez nich. Dnes se specializuji pouze na lorie a pyrury.