O tréninku zvířat metodou pozitivního posilování
S trenérem zvířat RNDr. Františkem Šustou
Text a foto: RNDr. František Šusta, Tomáš Helísek, Přemysl John, Marta Bartlová, Milena Vaňková, Jaroslav Vokoun, Ing. Jiří Holý.
PAPOUŠCI 3/2015, v tištěném čísle od strany 188 6 minut čtení
V tomto článku
- Semináře pro chovatele papoušků, jen pro předplatitele
Můžete se ve zkratce představit našim čtenářům?
Je mi 39 let, žiju v Praze a mám tři děti. Moje práce jsou dvě, přičemž obě se týkají etologie a tréninku zvířat. Už 7 let dělám tzv. trenéra zvířat v zoologické zahradě, kde jsou v poslední době mou hlavní náplní vystoupení pro veřejnost s nejrůznějšími druhy. O rok déle už ale trvají i moje aktivity v kynologii skrze spolek Zaobzor o.s., za který jsem nejprve navštěvoval školy a školky s programy o bezpečnosti při setkání se psy (a jinými zvířaty) a později jsem dík velkému zájmu začal i se semináři a praktickými cvičáky o pozitivním tréninku u psů. A protože mezi milovníky psů bývají i milovníci dalších druhů zvířat, došlo velmi rychle i na koně a v tomto roce nás čeká první akce pro majitele papoušků. V roce 2014 mi vyšla i první kniha o moderním tréninku zvířat pod názvem „Trénink je rozhovor…ve kterém má i Váš pes co říct“ a i když je určena původně kynologům, uváděné příklady se týkají i dalších druhů…a právě papoušci jsou tu po psech uváděni nejčastěji. Je to dáno hlavně tím, u koho jsem se tréninku zvířat učil – tedy dříve ještě za zoo u Natural Encounters a jejich šéfa Steva Martina, později už na své náklady u profesorky Susane Friedman, asi nejvýznamnější současné behavioristky pohybující se v moderním tréninku zvířat. Oba jsou ve své práci zaměřeni především na ptáky a mezi nimi papoušky. Do výčtu učitelů musím zahrnout i Gabby Harris, která se ale s tréninkem ptáků míjí a specializuje se na mořské savce a koně.
S Vašimi svěřenci pracujete metodou „pozitivního posilování“, která je čím dál víc oblíbená. O co se vlastně jedná?
Metodika vychází z tzv. behaviorismu, tedy vědního oboru, odnože etologie, vědy o chování zvířat. Behaviorismus se v zásadě zabývá procesem učení skrze tzv. operantní podmiňování, tedy případy, kdy se zvíře učí z následků vlastní vědomé akce a kdy jeho práce je vůlí ovlivnitelná (na rozdíl od třeba podmíněných reflexů). Behaviorismus říká, že jakékoliv chování, které zvíře vykoná, může mít v zásadě dva typy následků – posílení, kdy bylo chování úspěšné a jeho pravděpodobnost se zvyšuje, a potlačení (trest), kdy chování bylo neúspěšné a jeho pravděpodobnost do budoucna se snižuje. Jak posílení, tak potlačení (tresty) jsou dvou typů – pozitivní a negativní. Nejedná se o hodného a zlého, pozitivní je jen ve smyslu tom, že do systému něco přidáme, u negativního ze systému něco zmizí. Takže, pozitivní posílení je vlastně akt, kdy zvyšujeme pravděpodobnost chování tím, že v souvislosti s ním přidáme zvířeti něco, co chtělo. Ostatním třem možnostem (negativní posílení a oba typy trestů) se snažíme vyhnout. Jednoduše to tedy vypadá jako prosté cvičení za odměny, jenže ona je to celá věda, která se rozvíjí už cca 80 let. Jedním ze stěžejních prvků je tzv. bridge, tedy signál oznamující zvířeti „teď se ti něco povedlo, za to přijde odměna“. U psů, ale často i u papoušků, je to klikr. V pozitivce také nejde jen o pamlsky, ale i o svobodnou komunikaci, omezení stresu, výměnu informací mezi člověkem a zvířetem…i proto jsem svojí knihu nazval „Trénink je rozhovor…“.
Jste trenér zvířat v pražské Zoo, kde je mimo jiné také spousta papoušků, jací jsou papoušci jako žáci?
V první řadě musím předeslat, že expoziční papoušci pražské zoo jsou zcela mimo mojí kompetenci. Mimo svůj rajón, se zvířaty jiných chovatelů, pracuji pouze, pokud jsem tam vyžádán. Nicméně z několika let zkušeností s papoušky musím říci, že jsou to velmi inteligentní a zároveň velmi citlivá zvířata. V první řadě je potřeba přijmout to, že papoušek na rozdíl od psa nemá za sebou umělý výběr na to, aby respektoval člověka jako svého pána. Je to svobodný samostatný tvor, který má navíc obrovský smysl pro detaily ve svém prostředí – nejen díky vynikajícímu zraku a sluchu, ale i dík oné inteligenci. Papouškovi je, dle mojí zkušenosti, třeba stále dávat svobodný prostor k projevu v tréninku a místo tlačení na pilu jen jemněji komunikovat. V moderním tréninku zvířat se obecně trénink ptáků (a v rámci něj trénink ptáků k volnému letu) považuje za jednu z nejtěžších disciplín vyžadující cit a zkušenost.
Vaše zkušenosti jste mimo jiné získával také v Natural Encounters Steva Martina, která připravuje zvířecí trenéry pro instituce po celém světě. Můžete blíže popsat, jak probíhala Vaše stáž a jestli jste přímo pracoval i s papoušky? Nebo měl každý trenér svou specializaci na určité druhy zvířat?
Svojí stáž jsem dík zoo, která mě vyslala, absolvoval v roce 2009. Firma Natural Encounters tehdy čítala cca 25 zaměstnanců, dnes je jich ještě víc. Z nich někteří fungují jako jacísi odborní poradci, navštěvující vybrané instituce (hlavně zoo) po celém světě, kde školí přímo na místě zaměstnance. Zbytek personálu Natural Encounters pracuje na stabilních i putovních show (stabilní v Disney Animal Kingdom v Orlandu, nejznámější sezónní byl např. Dallas) a nebo na farmě ve Winter Heaven, která pro tyto show tvoří zázemí. Já na své stáži pracoval především na farmě, ale pohyboval jsem se i u show v Disney a spolu s lidmi od Natural Encounters jsem vyrážel na zkušenou na místa s tréninkem zvířat v širokém okolí Orlanda.
V době, kdy jsem byl na farmě, se tu intenzivně trénovalo na show v San Diegu. Krom normální chovatelské práce jsem tedy také dokumentoval místní tréninky a měl jsem tu i svého papouška, káně Harrisovo a miniprasátko, se kterými jsem dělal pod vedením lektora Woutera Stellaarda.
Plánujete do budoucna věnovat se seminářům pro chovatele papoušků podobným způsobem jako u kynologů?
Tohle je otázka budoucnosti a budoucnost se může kdykoliv změnit. Pro kynology jsem kdysi udělal jeden seminář s představou, že bude poslední…a už se na téhle dráze vezu několikátý rok. Dokud to obě strany baví, je to skvělá spolupráce. Jaká bude reakce od papouščí komunity, to teď nechci odhadovat…ale protože už mnoho majitelů papoušků přišlo na psí semináře a rozuměli jsme si, tak doufám, že dobrá. Každopádně pro to udělám, co půjde, a potom se uvidí.