Jordan Lewis: má vášeň pro chov loriů a jejich mutací
Text: Alena Winner & Jordan Lewis. Foto: archiv autora.
PAPOUŠCI 2/2022, v tištěném čísle od strany 76 9 minut čtení
V tomto článku
- Začátky chovu
- Chov loriů, jen pro předplatitele
- Výživa a sestavení párů, jen pro předplatitele
- Mutace a další plány, jen pro předplatitele
- K modré mutaci loriů horských, jen pro předplatitele
Jordan Lewis si splnil svůj sen na rodinné farmě nedaleko australského Melbourne, kde vybudoval rozlehlé chovatelské zařízení pro papoušky, čítající 100 voliér. Specializuje se na lorie. Ve voliérách jich má celkem 250 v 25 druzích a poddruzích. Netají se tím, že propadl i mocnému kouzlu mutací a kombinací a jejich chovu se aktivně věnuje a rozvíjí jej. Chov je ojedinělý mimochodem také tím, že Jordan odchovává už čtvrtou generaci modré mutace loriů horských a v loňském roce se mu podařilo odchovat i mládě v šedé kombinaci. Jeho chovatelská kariéra je však opředena ještě mnoha dalšími úspěchy, které dokazují, že pro chov papoušků sympatický Australan skutečně žije.
Začátky chovu
Vzpomeneš si na první moment setkání s papoušky?
V naší australské divočině se samozřejmě přirozeně vyskytuje mnoho druhů papoušků, a protože jsem vyrostl na farmě, byl jsem prakticky neustále ve spojení s přírodou. K fauně i flóře jsem měl odmalička blízký vztah. Dalo by se ale říct, že má papouščí chovatelská kariéra začala v dětství andulkou vlnkovanou (Melopsittacus undulatus), kterou mi jednoho dne věnovala babička. Později k andulce přibyli i agapornisové Fišerovi (Agapornis fischeri).
Vzhledem k tvému současnému chovatelskému zaměření mě napadá otázka, jestli mutace papoušků už tehdy zaujímaly místo v tvém chovu?
Už tenkrát mě barvy neskutečně fascinovaly. Bylo mi deset a odchovával jsem nejrůznější mutace a kombinace mutací agapornisů. Šlo i o začátky učení se zákonitostí genetiky. Do mých čtrnácti let se mi podařilo sestavit 20 voliér a musím říct, že agapornisové mě naučili mnoho. Získané poznatky se mi v budoucím chovatelském životě dost hodily.
Většina mladých chovatelů má svůj chovatelský vzor. Bylo tomu tak i u Tebe?
I já měl svůj velký vzor a tento úžasný charismatický chovatel papoušků je jím dodnes. Gordon Dosser. Jméno, které nemusím podrobněji představovat, protože je u chovatelské veřejnosti velmi dobře známé. Tento velikán papouščího světa má i vyhledávaný profil na Facebooku, což zmiňuji pro ty, kteří by si chtěli prohlédnout jeho chov. Gordona jsem často navštěvoval. Vlastnil neuvěřitelných sedm set papoušků a byl a stále je pro mě obrovskou inspirací a ikonou australského chovatelství papoušků. Svými cennými radami a názory mi pomáhal v začátcích a mnoho zapeklitostí s ním konzultuji i dnes.
Z tvého vyprávění cítím obrovské nadšení. Zdá se, že chov papoušků tě chytl opravdu silně…
Absolutně. Ničím jiným jsem vlastně nežil. Sice jsme měli na farmě různá hospodářská zvířata, plazy a prostředí nabízelo rozličné zemědělské vyžití atd., ale já zkrátka vždy tíhnul k chovu ptáků. Pak ale nastala tříletá pauza. Měl jsem to štěstí, že jsem už v osmnácti letech poznal svou životní lásku Beth a rozhodl se s ní procestovat Austrálii ještě dříve, než založíme rodinu. Po návratu jsem se k papouškům vrátil a začal s chovem alexandrů, kakaduů a loriů.