Karl a Jitka Hansalovi
Jihomoravský chov papoušků
Text a foto: Alena Winner
PAPOUŠCI 1/2025, v tištěném čísle od strany 6 11 minut čtení
V tomto článku
- Z Rakouska do Česka
- Chovatelské začátky, jen pro předplatitele
- Chov papoušků timorských, jen pro předplatitele
- Péče o 180 papoušků, jen pro předplatitele
- Není článek jako článek…, jen pro předplatitele
- Jednotná podestýlka v budkách, jen pro předplatitele
- Všeobecné chovatelské otázky, jen pro předplatitele
Listopadové dny mohou být pro někoho příliš sychravé, ale návštěva chovatelského zařízení Karla Hansala vám tento pocit rychle vyvrátí. Tady na vás dýchne slunečná atmosféra, kterou vytváří nejen usměvavá a přátelská rodina, ale také kouzlo vzdušného prostředí plného prostorných voliér nejrůznějších typů. Manželé Jitka a Karl Hansalovi si před lety pořídili rozlehlý pozemek na samém okraji malebné obce Šanov, přibližně třicet kilometrů od Znojma.
Z Rakouska do Česka
Karl pochází z Rakouska. V devadesátých letech se rozhodl pro zásadní životní změnu – odstěhovat se za svou láskou na Moravu. Na pozemku v Šanově nechal postavit první voliéry, aby mohl přesunout svůj chov z původního domova v Laa an der Thaya. Psal se rok 1998 a zařídit vše potřebné nebylo vůbec jednoduché, jak Karl upřesňuje:
„Tenkrát to bylo byrokraticky opravdu velmi složité a zdlouhavé. Snažil jsem se postupně vyřídit všechny potřebné dokumenty, ale objevovaly se různé zádrhele. Problém nastal například ve chvíli, kdy rakouští úředníci nevěděli, že papoušci žlutokřídlí (Psephotellus dissimilis) do seznamu CITES vůbec nepatří. Trvalo to dlouho, ale nakonec se mi podařilo vše zkompletovat. Nadešel den D. Všechny papoušky jsem dal do přenosek a malým autobusem vyrazil na státní hranice, kde bohužel nastal naprostý cirkus. Celník nebyl příliš přátelský a zdálo se, že usilovně hledá nějakou skulinu, která by mi zabránila překročit hranice. Tehdy jsem si vůbec neuvědomil, že zřejmě čekal na úplatek – což, jak jsem se později dozvěděl, byla tehdy běžná praxe. Já ale na podobné věci nepřistupuji, a protože jsem měl všechny dokumenty v pořádku, věřil jsem, že to zvládnu. Jenže to mi nebylo nic platné. Celník nakonec našel problém – v dokumentech chybělo potvrzení o devadesátidenní karanténě, a tak mě poslal zpátky.“
Karl v Rakousku okamžitě zajistil potřebný dokument, protože jeho papoušci už předtím byli v karanténě, a opět vyrazil do Čech. Tentokrát mu přálo štěstí – bez problémů překročil státní hranice u Mikulova a mohl zamířit přímo do Šanova, kde jeho papoušci našli domov v nově postavených voliérách. Karl však netušil, že bylo po spedici nutné navštívit i celní úřad. Po čtyřech týdnech mu zavolali úředníci, kteří chtěli dokumenty dodatečně zkontrolovat. Kontrola sice proběhla rychle a bez komplikací, ale neobešla se bez pokuty ve výši 15 000 Kč. „Od té doby jsem už zůstal tady,“ uzavírá Karl s úsměvem. Následovalo další papírování, přihlašování papoušků a tak dále. Manželka Jitka dodává: „Když jsme se sem přistěhovali, tak si pamatuji hlavně běhání po úřadech.“