Návštěva chovatele Františka Partyše
Text: Ing. Petra Slavíková · Foto: archiv chovatele
PAPOUŠCI 2/2023, v tištěném čísle od strany 80 10 minut čtení
V tomto článku
- Voliéry, světlo a hnízdní budky
- Krmení během roku, jen pro předplatitele
- Odchovy a zkušenosti, jen pro předplatitele
Nacházíme se na Blanensku v malé vesničce u chovatele jihoamerických a australských papoušků. František Partyš má více než třicetileté zkušenosti s chovem těchto papoušků. Co se týká druhového zastoupení, najdeme u něj různé druhy menších i větších amazoňanů, amazónky rodu Pionus i Pionites, ale také kakaduy nebo kakariky. O chov se stará společně se svým tatínkem, se kterým chovají mimo papoušky také holuby, bažanty, drůbež a jiné hrabavé ptáky. Více nám poví on sám.
Kdy jste s chovatelstvím začal?
S chovem jsem začínal v osmi letech. Dovedl mě k tomu můj táta, takže jsem v chovatelském prostředí v podstatě vyrůstal. Otec choval holuby, ti tu byli celé roky. V osmi letech mi koupil první andulky, takže jsem začínal s australskými papoušky. Potom mi Ježíšek nadělil rozely pestré a rozely Pennantovy, a pak se můj chov začal postupně rozrůstat do současných rozměrů.
Měl jste tehdy nějaký konkrétní směr nebo jste po celou dobu choval různé druhy z různých kontinentů? A jak se Váš směr vyvíjel až do současnosti?
Nejprve jsme chovali Austrálii – například papoušky červenokřídlé, barnardy, rozely Pennantovy a podobně. Potom jsme přijeli k panu Kubínkovi do Jiříkovic, kde jsme poprvé viděli amazoňany, a náš směr se pak změnil. Táta dovezl amazoňany vínorudé, kubánské, běločelé a oranžovokřídlé. Oranžovokřídlí se nám nikdy nepodařili odchovat. Samec byl z odchytu a samice k němu nepasovala. Měli jsme také jeden pár amazoňanů běločelých, který odchovával výborně. Tehdy nám odchoval alespoň 50 mladých. Každý rok měli ptáci 5–6 mláďat.
Pak nastalo období, kdy jsme chovali i kakaduy růžové. Ti se nám dřív moc nedařili. Měli jsme většinou buď čistá vejce, nebo pouze pár ručně odchovaných mláďat anebo nám samci rozbili samice. Proto jsme se pustili do chovu amazoňanů a nějakou dobu jsme se ho drželi. Před pěti lety jsme se vrátili opět ke kakaduům, protože se mi zalíbili kakaduové inka. K těm jsme přikoupili znovu i kakaduy růžové a doufali jsme, že budeme mít napodruhé trochu více štěstí. Takže nyní jsme ve fázi, kdy máme 20 párů amazoňanů, 15 párů amazónků a 7 párů kakaduů.
Voliéry, světlo a hnízdní budky
V jakých voliérách jsou papoušci umístěni? Přitápíte jim na zimu?
Hlavní chovatelské zázemí je rekonstruovaný chlév. V něm se nachází zálety pro kakaduy 90 cm široké, 2,5 m dlouhé a venkovní výlety jsou dlouhé 2,9 m, 90 cm široké a 2,2 m vysoké. Naproti nim bydlí amazoňané. Ti mají vnitřní ubikaci 1,5–2 m dlouhou, šířka nám vycházela pouze 70–75 cm. Venkovní část měří 2 m na délku. Plánuji však, že našim kakaduům voliéry zvětším.
Kakaduům ve voliérách netopím vůbec a u amazoňanů se snažím udržovat teplotu alespoň kolem 5–8 °C. Pouštím je ven v podstatě denně. I když mrzne, pustím je ven alespoň na půl hodiny, aby se vyvětrali, a zároveň aby se jim vyměnil vzduch v záletech.
Amazónky máme v podkroví, kde je přes zimu teplota kolem 15 °C. Voliéry jsou vydlážděné, protože se pak podlaha lépe čistí.
Přisvěcujete ve voliérách?
Přes zimu nechávám rozsvíceno do 19 hodin. Večer vždy zkontroluji, co ptáci dělají, a pak světlo zhasnu. V létě den neprodlužuji.
Například amazoňané černouší byli potmě hodně stresoví, a proto jsem se rozhodl jim ve voliérách nechat orientační světýlko – malou LEDku. Když se v noci vylekali a byli vyděšeni, že se nemohou nejspíš vrátit ve tmě zpět na bidlo, docházelo k úrazům.
Jaký typ budek se vám u papoušků nejvíce osvědčil?
Po našich mnohaletých zkušenostech jsem zastánce spíše menších budek. Občas vidím budky na burzách, kde například uvádějí budku pro papouška zpěvavého, a já bych ji dal rozele. Malým druhům amazoňanů (běločelý, černouchý) dávám budku o vnitřním průměru do 20 cm, berou mi budky překližkové i kmenové. Vybíraví nejsou. Amazoňanům žlutobřichým jsem teď dal vysokou budku z překližky, ale dříve mi lezli do ležaté, proto jim ji vrátím a zkusím jim nabídnout také budku kmenovou. Amazoňané haitští mi ještě nelezou do žádné, takže stále čekám. U větších druhů amazoňanů (velkých, modrobradých...) mám budku o velikosti 30 cm vnitřní průměr.
Amazónci tmaví mají budky hranaté a vyhovují jim. Vnitřní průměr dosahuje 22–25 cm. U amazónků modrohlavých jsem měl se stejným typem hnízda problém, protože do hranatých budek mi vůbec nechtěli lézt. Takže jsem jim musel dát budku kmenovou s průměrem 20 cm. To samé amazónci bronzovokřídlí, kterým jsem musel také zavěsit do voliéry budku kmenovou.
U několika párů amazónků černotemenných se vyskytl problém s rozbíjením vajec. Proto jsem jim vytvořil v horní části budek předchodbičku, do které se mohou schovat. Předchodbičku lze také řešit přivrtáním malého dutého kmenu o průměru cca 10 cm před vletový otvor. Pak s rozbíjením vajec přestali. U amazónků bělobřichých jsem se s tím nesetkal.
Kakaduům dáváme budky kmenové. Na jaře jim ale přidáme i budky hranaté, které chceme umístit do vnější části voliér a nebudeme je na noc zavírat vůbec. Musíme vyzkoušet vše. Podestýlku používám u všech stejnou. Budky vystýlám hoblinami smíchanými s bukovou štěpkou. Někdy přidávám i klacíky z borovic a smrku.