„Trpasličí“ arové hyacintoví v Pantanalu
Text: Dr. David Waugh, redaktor Loro Parque Fundación. Foto: Fernanda Fontoura /Inst. Arara Azul, Dr. Neiva Guedes et al., 2022. Překlad: Mgr. Hana Ash.
PAPOUŠCI 2/2023, v tištěném čísle od strany 100 4 minuty čtení
V tomto článku
- Třicet let měření růstu
- Patnáct trpasličích jedinců, jen pro předplatitele
V rozlehlých mokřadech Pantanalu v západní a střední Brazílii je možné spatřit ary hyacintové (Anodorhynchus hyacinthinus), kteří jsou podstatně menší, než je jejich běžná velikost. Ne, nebyl objeven nový druh, ale jedná se o zmenšené jedince téhož druhu, které vědci označují jako trpasličí ary hyacintové.
Dr. Neiva Guedes a její tým biologů z Instituto Arara-Azul (Institut pro ary hyacintové) učinili tento objev na základě vyčerpávající analýzy obrovského množství dat. Institut Arara-Azul, který Neiva založila, je brazilská nevládní organizace, která se již desítky let věnuje ochraně zranitelných arů hyacintových a po dobu 30 let shromažďuje údaje o biologii tohoto druhu, včetně pečlivého měření růstu mláďat. Nadace Loro Parque Fundación poskytla Institutu Arara-Azul finanční podporu pro tuto důležitou práci.
Jak poznamenává Neiva a její kolegové*, vnitrodruhová variabilita může být rozpoznatelná až po dlouhodobém systematickém pozorování málo známých vzorců a procesů. Je známo, že rychlost růstu ptáků přímo ovlivňují různé faktory, včetně environmentálních aspektů, jako jsou teplota a srážky, kvalita a dostupnost potravy, rozdíly mezi pohlavími, pořadí líhnutí, velikost snůšky, nemoci a napadení ektoparazity. Na základě analýzy množství dat shromážděných o různých ukazatelích růstu mláďat, konkrétně o tělesné hmotnosti (hmotnosti), celkové délce a délce ocasu, byli identifikováni trpasličí jedinci.
Třicet let měření růstu
Hlavním cílem analýzy bylo zjistit vývoj růstu mláďat ary hyacintového ve 473 přirozených hnízdech a 415 umělých hnízdech umístěných v přirozeném prostředí Pantanalu a dále v posledních 15 letech v biomu Cerrado.
Během tohoto třicetiletého období se rychlost růstu a tělesná hmotnost mláďat značně lišily. Na základě skutečných dat byly testovány čtyři různé modely růstu, aby se zjistilo, které nejlépe odpovídají. Nejlépe vyhovující růstové křivky pro tělesnou hmotnost, celkovou délku a délku ocasu odpovídaly v tomto pořadí tzv. kubickému polynomu, modelům Richardse a Gompertze. Z průměrné hmotnosti vejce 33,3 g, délky 47,3 mm a šířky 36,6 mm vyplývá, že průměrná hmotnost jednotlivých mláďat v hnízdě byla 23,0 g v 1. dni, 212,8 g v 15. dni, 612,1 g ve 30. dni, 1188,7 ± g v 60. dni a 1362,8 g v 90. dni.
Vývoj mláďat probíhal ve třech fázích: (1) neopeřené mládě, 0–25 dní, během kterého byla mláďata zcela závislá na zahřívání rodičů a přírůstek hmotnosti byl pomalý, (2) opeřené mládě, 26–77 dní, kdy byl přírůstek hmotnosti rychlý až do dosažení maximální hmotnosti, (3) mládě, 78–107 dní, kdy se hmotnost udržovala až do 90–95 dní. Poté následoval úbytek hmotnosti, který byl spojený s prvními pokusy o létání. Když mláďata opouštěla hnízdo, zhruba po 104 dnech (nejpozději po 107 dnech), byla průměrná hmotnost 1 177,5 g, s maximální hmotností 1 550 g. Při opuštění hnízda činila průměrná celková délka 677,3 mm.
Srovnání normální velikosti prvního a druhého vylíhnutého mláděte ukázalo, že přírůstek hmotnosti byl v lineární fázi (rovná čára růstové křivky) pomalejší u druhého mláděte a o 42 % rychlejší u prvního mláděte. Celkový růst se mezi samečky a samičkami statisticky nelišil, což potvrzuje malý vliv pohlavního dimorfismu na celkovou velikost. Lišila se však délka ocasních per, která byla u samců o 24 % větší než u samic.