Zkušenosti s chovem kakaduů růžových
Text: Alena Winner, Frank Schuhmann. Foto: archiv chovatele.
PAPOUŠCI 2/2025, v tištěném čísle od strany 90 13 minut čtení
V tomto článku
- Začátky a skupinový chov
- Krmivo v různých ročních obdobích, jen pro předplatitele
- Voliéry, vybavení a hnízdění, jen pro předplatitele
- Zdraví, povaha a zkušenosti, jen pro předplatitele
Kakaduové růžoví (Eolophus roseicapilla) zaujímají pevnou pozici ve voliérách už hezkou řádku let a stále se těší velké oblibě. Důvodem je s největší pravděpodobností jejich atraktivní vzhled a relativně nenáročný chov. I přesto se někteří chovatelé potýkají s určitými problémy, které se v chovu těchto kakaduů opakují. Mezi nejběžnější patří například časté rozbíjení vajec v hnízdní budce nebo zvýšená agresivita rodičů vůči svým mláďatům. Dalším problémem bývá obezita, která může vést k závažným zdravotním komplikacím. V dnešním rozhovoru nám své více než patnáctileté zkušenosti s chovem prozradí Frank Schuhmann.
Začátky a skupinový chov
Franku, proč zrovna kakaduové růžoví?
Stejně jako spousta jiných věcí v mém životě, ani první kakaduové růžoví nebyli plánovaní a šlo o impulzivní nákup. Porušil jsem také své pevné pravidlo, že nikdy nekupuji ptáky na ptačím trhu. Později jsem ale tohoto rozhodnutí nelitoval.
Svůj první pár kakaduů růžových jsem koupil na burze ve Zwolle. Ráno, když jsem čekal u vchodu do haly, stál vedle mě člověk s příručním vozíkem plným přenosek. Neuniklo mi, že v jedné z nich byl opravdu nádherný pár kakaduů růžových. Jeden z nejtmavších párů, jaké jsem kdy viděl.
Ptáci byli v té době již desetiletí a po dost krátkém rozhovoru se tento pár stal mým majetkem. Po karanténě a testech na virová onemocnění bylo vše v pořádku a ptáci šli do své voliéry. To byl začátek mého chovu kakaduů růžových. Bohužel tmavá samice zanedlouho uhynula následkem nehody ve voliéře. Podařilo se mi najít několik chovu schopných samic, ale žádná z nich neměla to správné zbarvení, které bych si přál. Udělal jsem tedy kompromis a koupil jsem chovnou samici lutino. Tato lutino samice není tak tmavě zbarvená, ale je to velmi dobrá chovná samice. Zadařilo se a tento pár u mě velmi úspěšně odchovává mladé již více než 10 let.
Je možné říci, jestli byli v dřívějších dobách nabízení kakaduové růžoví ve vyšší kvalitě?
Je dost těžké říci, zda tehdy bylo dobrých jedinců méně nebo více než dnes. Vždy se sám sebe zeptám… je aktuálně k dispozici ten správný ptačí jedinec, jakého bych si přál, nebo chci na toho správného ještě nějakou tu chvíli počkat? Pro jednoho chovatele může být papoušek v odpovídající kvalitě, pro jiného nikoliv. Vím ale, na co se ptáš… a myslím, že je to především o zodpovědnosti konkrétního chovatele. Když chce kvalitu držet, tak ji zkrátka drží, tzn. papoušky v dobré kondici, optimální velikosti atd. Jedno je jisté… výběr je mnohem širší než dříve. Tím se však také zvyšuje odpovědnost za zodpovědný výběr chovných jedinců.
Co tě na kakaduech růžových nejvíc fascinuje? Tito ptáci mají převážně velmi přátelskou povahu, ale setkala jsem se i s jedinci, kteří byli dost agresivní – a to nejen v hnízdní sezoně…
Líbí se mi přátelská povaha většiny jedinců, i když samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. Mám samce, ručně odchovaného a bývalého klecového ptáka, který je velmi agresivní a je to opravdový holomek, který ještě nezahnízdil. V tomto ohledu se od ostatních chovatelů liším. Takového papouška bych nikdy nemohl prodat, protože nechci, aby dále putoval od chovatele k chovateli. Mým úkolem je nyní přimět tohoto ptáka k úspěšnému rozmnožování, a tedy zjistit, co mu vyhovuje, aby byl v pohodě a klidu.
Nejvíce mě však na těchto ptácích fascinuje možnost chovat je ve skupinách. V posledních letech se stále více přikláním k chovu různých druhů v kolonii. Už několik let mám skupinovou voliéru s kakaduy růžovými, kde chovám čtyři páry. V zásadě střídám ptáky téměř každý rok, aniž bych měl problémy s agresivitou nebo spory. Dokonce i samci, kteří jsou chovu schopní a nově umístěni do voliéry, jsou tolerováni. Rád pozoruji dění v této voliéře. Interakce mezi ptáky je prostě nádherná!
Pro takový chov je nutná voliéra větších rozměrů…
Ano, voliéra by měla být prostorná tak, aby si v ní každý pár mohl vytvořit soukromí v okolí hnízdní budky.
Musím však podotknout, že hrozí riziko, že alfa pár zabrání ostatním v rozmnožování, pokud by chtěly začít hnízdit dříve. Tomu lze předejít odstraněním budek ostatním párům a ponecháním možnosti hnízdění nejprve alfa páru. Poté ostatním párům budky vrátím a díky jejich připravenosti obvykle ihned zahnízdí.
Stavím novou venkovní voliéru s výletem o rozměrech 6 x 12 metrů s vnitřním záletem 4 x 9 metrů. Tento prostor bude sloužit pro pět současných chovných párů a k nim umístím ještě tři mladé páry, které už pocházejí z odchovů mých papoušků.
V tvém chovu je i mutace lutino. A co ostatní barvy?
Vlastním lutino a jednou jsem měl i strakatého jedince, který však po půl roce uhynul. Ukázalo se, že abnormální zbarvení bylo způsobeno nedostatkem UV světla. Pták pocházel z klece a byl chován v poměrně tmavé místnosti. Po přepeření tento kakadu bohužel vypadal zase normálně, takže žádné velké vydělávání peněz se nekonalo :-). Mimochodem, jedná se o výše popsaného agresora.