Podestýlka: cesta ke štěpce
Text a foto: Petr Vopálka, Český klub chovatelů agapornisů.
PAPOUŠCI 2/2025, v tištěném čísle od strany 102 6 minut čtení
V tomto článku
- Písek a prašnost
- Buková štěpka, jen pro předplatitele
- Peletky a domácí štěpka, jen pro předplatitele
Agapornise chovám od roku 2004, a za tu dobu jsem postupně vyzkoušel různé typy podestýlek. Obecně nejsem příznivcem sterilních chovů a nahrazování umělými materiály toho, co lze mít v přírodní formě. Ať už se jedná o budky nebo bidla.
U podestýlky je toto velmi jednoduché, v podstatě v drtivé většině se jedná o přirozený nebo přírodní materiál. I zde jsou výjimky. Například, když někdo přijede pro ptáky a má klec vystlanou letáky a novinami, vždy se snažím tuto volbu rozmluvit. Papír se rychle zničí a není úplně jasné, co vše obsahuje – barviva, lepidla a podobně. Obdobně chov bez podestýlky s několikacentimetrovými pyramidami trusu v místech nejčastějšího pobytu ptáků na bidlech vypadá všelijak. Od podestýlky očekávám, že bude dobře absorbovat vlhkost, nebude škodlivá (neobsahuje barviva, lepidla apod.), bude přírodní a že ptáci se v ní budou moci přehrabovat a zabavit. A co si budeme povídat, důležitými faktory jsou i dostupnost a cena, takže tímto jsem vyloučil i různé „speciální písky ze zoo obchodů“.
Písek a prašnost
Když jsem začínal s chovem, tak první roky jsem měl v klecích i voliérách písek. Nepřemýšlel jsem nad tím, přišlo mi to přirozené. Písek saje, takže eliminuje vlhkost a jeho čistota se dá díky sítům dobře udržovat. Několik let jsem jej zcela přirozeně využíval a ani mě nenapadlo přemýšlet o nějaké alternativě. Jak stoupal počet chovaných ptáků a zejména mé zimoviště se plnilo dalšími klecemi, tak stoupala také frekvence uklízení. Ani ne tak v samostatných klecích a voliérách, ale všude kolem. To bylo prachu… Ono je rozdíl, jestli je v místnosti 6 agapornisů anebo 50. Když zamávají křídly (tzn. prakticky nepřetržitě – jsou v pohybu), tak prach se vířil všude.
Mohl jsem vytírat a otírat povrchy, jak to šlo, ale zkrátka písek je lehký, drží prach a ten se víří. Takže jsem jednou přišel do zimoviště a proti hlavnímu světlu jsem viděl, co vše létá ve vzduchu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že v tomto „kouřmu“ ptáci žijí, že to není jen o tom nárazovitém vyplašení v momentě příchodu. Jenže co s tím?
Na řadu přišla čistička vzduchu, která sice pomohla, ale v tom množství prachu bylo do ideálu daleko. Přemýšlel jsem o mulčovací kůře, jenže stačí přivézt pár pytlů z marketu k borůvkám a každý vidí, jak je vlhká, občas až mokrá a náchylnost k zaplesnivění vysoká. Kůra z hromad ze zahradnictví nebo jiných provozů na místě také často tleje, takže alternativou nebyla.