Aratinga hnědohrdlý panamský
Text a foto: Alena Winner & Jacobo Lacs
PAPOUŠCI 1/2022, v tištěném čísle od strany 8 6 minut čtení
V tomto článku
- Voliéry a povaha
- Hnízdění a odchov, jen pro předplatitele
- Krmení, jen pro předplatitele
- Čistota poddruhů, jen pro předplatitele
Druh aratinga hnědohrdlý (Eupsittula pertinax) se dělí do čtrnácti poddruhů, jejichž velikost se pohybuje mezi 24 a 26 cm. Dnešní článek věnuji vzácně chovaným aratingům hnědohrdlým panamským (Eupsittula pertinax ocularis), kteří v rámci svého druhu s čtyřiadvaceti centimetry zastupují menší poddruhy. V září se mi naskytla příležitost vidět tento charismatický poddruh v Del Istmo Conservation Center v Panamě, u uznávaného chovatele exotického ptactva Jaca Lacse. Chovají tu patnáct párů a za profesionálního vedení se odchovy pravidelně daří.
Aratingové hnědohrdlí panamští se vyznačují zejména oranžovožlutým zbarvením pod okem a za ním. Ve srovnání s ostatními poddruhy aratingů hnědohrdlých je ocularis v celkovém zbarvení nepatrně tmavší. Mladí ptáci nemají žluté zbarvení kolem očí a barva peří na prsou a krku je zelenější než u dospělých jedinců.
Endemickou oblastí poddruhu ocularis je pacifická (západní) část Panamy, především provincie Chiriqui. Jaco Lacs měl to štěstí pozorovat poddruh ve volné přírodě. Podmínky chovu se snažil co nejvíce přizpůsobit potřebám těchto aratingů a sděluje své poznatky: „Poddruh ocularis obývá zejména suché oblasti se suchým křovinatým porostem. V jejich biotopu jsou kaktusy a akácie. Není výjimečné, že papoušci zalétnou i do obydlených oblastí na zahrady, do parků, ale i na obdělávaná pole, kde příležitostně působí škody na úrodě. Poddruh ocularis se nejčastěji pohybuje v hejnkách o deseti párech a často i v přítomnosti jiných druhů aratingů nebo endemických druhů amazoňanů. Chovatelé aratingů vědí, že zástupci druhu pertinax mají typický hlasový projev. Tím aratingové doprovázejí zejména svůj let. Při odpočinku na stromech pak tiše švitoří.“
Voliéry a povaha
Protože druh pochází ze suché oblasti, Jaco Lacs umístil voliéry do slunné části své Del Istmo Zoo. Papoušci tak mohou na přímé slunce, ale mají možnost úkrytu ve stínu. V září bylo v Panamě slunečno, což pro fotografy není úplně ideální. Na peří ptáků se pak totiž tvoří stíny pletiva. A to, že aratingové vyhledávají prudké slunce, mohu potvrdit, protože na moment, kdy na chvíli zalétnou do stínu a já budu moct fotit, jsem čekala hodně dlouho. Přímému sluníčku se papoušci doslova vystavovali a trávili pod jeho paprsky celé hodiny. Voliéra závěsného typu je opatřena bidly a pravidelně jsou doplňovány čerstvé větve k okusu.
Dle Jaca nejde o agresivní druh a s odchovy nejsou žádné problémy. Při několikadenním pozorování na mě aratingové působili velmi aktivně, ale nesplašeně. „Jde o klidný druh malého aratingy. Není tak bázlivý jako například aratinga aztécký (Eupsittula nana). V porovnání s ním je poddruh ocularis absolutně pohodový a vyrovnaný. V chovu jsem doposud nezaznamenal agresivního jedince. V průběhu let a nabývání zkušeností se také ukázalo, že jsou tito aratingové perfektními mazlíčky. Pokud jsou ručně dokrmení, mohou být stejně přítulní jako například tirikové tovi (Brotogeris jugularis),“ doplňuje Jaco.