Odměny a tresty ve výchově papoušků
1. část
Text a foto: Andrea Pokorná
PAPOUŠCI 1/2022, v tištěném čísle od strany 42 5 minut čtení
V tomto článku
- Pozitivní trest
- Ochočování strachem, jen pro předplatitele
Papoušci jsou nesmírně inteligentní a chápaví tvorové, kteří se při správné výchově dokážou velmi dobře přizpůsobit životu s člověkem. Způsobů, jakými můžeme s papouškem pracovat, ochočovat ho nebo trénovat, je nepřeberné množství. V posledních letech vyvstává v tréninku zvířat trend trénovat metodou pozitivní motivace neboli pozitivního posilování. Tento tréninkový směr dává zvířatům především možnost volby a pomocí odměn směruje zvíře ke správné volbě. Názorným příkladem může sloužit například nástup papouška do přepravky.
Při tréninku pozitivní motivací postavíme před papouška přepravku – volbu. Zda si do ní nastoupí, necháme zcela na něm. Cílem tréninku je ukázat papouškovi, že dobrovolné nastoupení do přepravky mu přinese odměnu, takže se nakonec sám rozhodne si do přepravky vlézt.
Pod tréninkem pomocí pozitivní motivace se skrývá ještě několik základních pojmů, které bychom měli chápat a rozumět jejich významu. V tabulce najdete jejich přehledné rozdělení a popis. Obecně lze říct, že pokud chování posilujeme, ať už pozitivně či negativně, znamená to, že dané chování budeme u papouška pozorovat častěji. Pokud nějaké chování trestáme, znamená to, že se výskyt tohoto chování sníží, případně vymizí úplně. Nejvíce diskutovaným pojmem je v dnešní době „pozitivní trest“. A právě ten si teď podrobně rozebereme.
| Pozitivní | Negativní | |
|---|---|---|
| Posilování (= motivace) | Pozitivní posilování zvyšuje četnost chování tím, že do prostředí přidáváme něco pozitivního. Odměnou je např. pamlsek, podrbání, hračka. | Negativní posilování zvyšuje četnost chování tím, že z prostředí odebereme negativní podnět. Odměnou je např. úkrok dál od bojácného papouška. |
| Trest | Pozitivní trest snižuje četnost chování tím, že do prostředí přidává podnět, který papouškovi není příjemný. Trestem je např. ťuknutí do zobáku, chycení do ruky, postříkání rozprašovačem. | Negativní trest snižuje četnost chování tím, že z prostředí odebereme podnět, který je pro papouška pozitivní. Trestem je např. sundání papouška z ruky, otočení se zády, ignorování papouška. |
Pozitivní trest
Pozitivním trestům bychom se měli při výchově papouška vyhnout širokým obloukem. Na internetu se každou chvíli objevují dotazy, co dělat, když je papoušek agresivní. Pod každým takovým dotazem narazíme na rady typu „musíte to klování vydržet“/„prostě ho chyťte, i když poteče krev“/„musíte mu ukázat, že se ho nebojíte“/„postříkejte ho rozprašovačem“. Toto jsou praktické příklady pozitivních trestů. Pozitivní tresty většinou krátkodobě fungují, avšak za jakou cenu? Pozitivní tresty fungují na principu strachu. Aby papoušek přestal s chováním, které je pro nás nežádoucí, musí strach převýšit účel daného chování. A s tím se pojí první důvod, proč bychom neměli pozitivní tresty používat. Pozitivní tresty zvyšují celkový strach a stres, který papoušek denně prožívá. Nežádoucí chování má většinou základ ve špatné psychice a často může být způsobeno právě strachem nebo nadměrným stresem. Snažíme-li se odbourat nežádoucí chování pozitivními tresty, tak míru stresu stále zvyšujeme. Je možné, že budeme úspěšní a nežádoucí chování pomocí trestů zastavíme, ale tento nadbytečný stres se projeví zase někde jinde.
V lidech, kteří byli vychováváni pomocí fyzických trestů, strach přetrvává po velmi dlouhou dobu a někdy nezmizí vůbec, i přestože ke špatnému chování ani k trestům už dávno nedochází. Takový člověk normálně funguje ve společnosti, ale psychická újma zůstává a může se projevit v jiných oblastech života. To samé je s papoušky, kteří se svou inteligencí vyrovnají malému dítěti. Nejsou to ovšem lidé a nelze je polidšťovat, ale myslím si, že jejich psychické prožívání okolního světa je daleko hlubší, než si uvědomujeme.
Papoušek je perfektně připravený na svůj divoký život v džungli. Za den nalétá veliké množství kilometrů a při tom roznáší semena nejrůznějších rostlin. Při hře a hledání potravy okusuje množství větviček a plodů, které následně upustí na zem, kde mohou být zkonzumovány ostatními živočichy a rozneseny po okolí. Jeho hlasitý řev mu vždy pomůže najít cestu zpátky ke svému hejnu. Vytvoření harmonizujícího a věrného páru zvyšuje jeho potomkům šance na přežití.
Život v našich domácnostech je naprostým opakem přirozeného papouščího života. Jeho silné stránky, které mu umožňují přežít a fungovat jako cenný článek ekosystému, se snažíme potlačit a papouška přizpůsobit našemu životnímu stylu. To nejmenší, co pro něho můžeme na oplátku udělat, je nevystavovat ho zbytečně strachu a stresu, ale naopak se ho snažit pochopit a naučit se ho respektovat. Chování papouška se dá měnit mnoha různými způsoby a není třeba používat pozitivní tresty.