Chronická snáška u korel chocholatých
Text: Andrea Pokorná & Libor Beneš
PAPOUŠCI 1/2022, v tištěném čísle od strany 20 6 minut čtení
V tomto článku
- Problém chronické snášky očima veterinární lékařky MVDr. Michaely Petríkové, jen pro předplatitele
Úspěšné sestavení harmonického páru, který pravidelně odchovává mladé, je cílem většiny chovatelů. Dnes nám Libor Beneš představí svůj chov korel, u kterých se mu podařilo tento cíl nejen naplnit, ale i překonat. Jeho korely se totiž nedají zastavit ve snášení vajec. Chovatelé, kteří řeší podobný problém, najdou v závěru článku podrobnější návod, jak zabránit chronické snášce vajec.
Libore, jak jsi začínal se svým chovem korel?
Zhruba dva roky zpátky jsem si pořídil ručně dokrmenou samičku, ze které se rychle stal miláček rodiny a byla na nás hodně závislá. Padlo tedy rozhodnutí pořídit jí samečka. Pro druhou korelu jsme si zajeli k místnímu chovateli a domů odjížděli spokojení s novým přírůstkem. Jenže z korelky, která měla být na 100 % samec, se nakonec vyklubala samička. Holky si i přesto sedly a nějaký čas jsme měli jen je. Poté, co jsme v rámci rekonstrukce postavili pod schody voliéru, jsem se rozhodl samičky postupně dopárovat. První samec, Riky, k nám přišel na podzim minulého roku a rychle si začal rozumět s jednou ze samiček, Šarlotkou.
Krátce po pořízení prvního samce jsem dopároval i druhou samičku, Rózu. Tam se to podařilo ještě lépe a za necelý týden jsem již pozoroval první páření nového páru. Zhruba za dva měsíce měli v budce vajíčka. Seznamování a společné soužití obou párů proběhlo hladce. Jediný problém nastával kolem misky s jídlem, kde probíhaly mírné rozbroje. Přidáním dvou dalších misek s jídlem se situace vyřešila.
V obýváku pod schody mají prostornou voliéru 1,6 x 1,6 x 0,9 m. Jsou to mazlíci, takže s námi tráví hodně času volně puštění po bytě. Večer jim bohužel nemůžu dopřát úplnou tmu, kvůli umístění voliéry, ale snažím se mít v obýváku alespoň tlumené světlo. Zhasínám až tak okolo desáté večer a nechávám jim svítit jen malou lampičku, aby si neublížili, když se v noci něčeho vyděsí.
Prozradíš nám, jak máš sestavenou krmnou dávku?
Krmím směsí zrní pro malé papoušky namíchanou místním prodejcem. Ve směsi je celkem 8 druhů zrní a trochu slunečnice. Během snášky a odchovu mláďat jim klíčím směs zrní. Mají neustále k dispozici nadrcené skořápky, několik sépiových kostí, kostku jílu a grit. Čerstvá voda minimálně jednou denně je samozřejmostí. Zeleninu dostávají hlavně na špíz, protože jsem vypozoroval, že ze špízu si berou zeleninu velmi ochotně a vždy všechna zmizí. Kdežto v miskách ji spíš nechají nepovšimnutou nebo toho nesní tolik. Pravidelně mají k dispozici klásky červeného prosa, které jsou u nich hodně oblíbené, a jednou týdně dostanou sladkou tyčinku.
Odchovy by nešly bez budky, jak je máš řešené ty?
Dokud byl jen jeden pár a jedna budka, měl jsem ji přidělanou nahoře ve voliéře. Dvě budky se mi tam ale nevejdou, takže teď mám obě dole na zemi, což ale rodičům ani mláďatům nikterak nevadí. Jako podestýlku používám hobliny a dle potřeby je měním.
Mláďata potřebují mít v budce čisto, protože jsou náchylnější než dospělí. Během čištění také zkontroluji, jestli se všechna mláďata vyvíjí správně, a pak šupou zase zpátky. Kroužkuji 8.–10. den a jakmile mláďata trochu povyrostou, tak zhruba ve třech týdnech je začínám zvykat na lidskou ruku. Odstav probíhá okolo dvou měsíců a pokaždé byl bezproblémový. Mláďata odchází do nových domovů socializovaná a zvyklá na lidi. Letos to bylo celkem 16 mladých od obou párů.
To je opravdu krásné číslo, musel jsi mít...
Na první odchovy jsem se těšil a radost, že se zadařilo tak brzy, byla veliká. Jenže Róza se v kladení vajec pomalu nezastavila. Za rok a měsíc zvládla celkem pět snůšek, přičemž první čtyři probíhaly bez komplikací a oplozená vejce se rodičovskému páru podařilo úspěšně odchovat.
Při páté snůšce jsme byli nuceni vyhledat veterinární pomoc, protože Róza měla problém vajíčka snést, byla načepýřená a unavená. Naštěstí léky pomohly a nyní je opět v pořádku. Dokonce právě začala znovu snášet.
Návštěva veteriny byl asi ten nejjasnější signál, že by si měla dát v kladení pauzu, že ano?
Přesně tak, jenže jí nedomluvím. Hned, jak to šlo, jsem jim odebral budku. Tam ale nastal problém, protože druhý pár tou dobou zrovna hnízdil a oba páry se začaly o zbývající budku prát. Aby měl hnízdící pár klid, musel jsem sebranou budku vrátit zpátky.
Na radu veterináře jsem zkusil omezit pestrost krmení a dostávali pouze suché zrní. Což ale ani tak nepomohlo a v momentě, kdy opět začali snášet, jsem jim krmnou dávku upravil do původní podoby, aby měla samička dostatek vitamínů. Vitamíny jsem jim občas přidával do vody, ale teď, jak měla Róza problémy s vajíčkem, dostávají vitaminové přípravky pravidelně.