Důležitost socializace u papoušků
Text a foto: Milena Vaňková & Jaroslav Vokoun
PAPOUŠCI 1/2022, v tištěném čísle od strany 48 5 minut čtení
V tomto článku
- Socializace mláďat
- Kontakt s člověkem, jen pro předplatitele
Socializace je pojem označující proces, při kterém se jedinec začleňuje do společnosti, přičemž si osvojuje její hodnoty, normy, chování, schopnosti a učí se sociálním rolím. Také papoušci patří mezi živočichy se sociálním chováním.
Příkladem tohoto chování papoušků žijících v páru je vzájemná péče o peří zejména na místech, kam si sami nedosáhnou, např. na hlavě. Patří sem i vzájemné krmení či sezení vedle sebe na bidle. Toto chování můžeme pozorovat nejen mezi samcem a samicí, ale i u jedinců stejného pohlaví.
V přírodě žije většina druhů papoušků v monogamním svazku. To znamená, že mají jednoho partnera po celý svůj život. Takový vztah potřebuje uzavřít i papoušek, kterému neumožníme žít plnohodnotný život s protějškem stejného druhu opačného pohlaví. Partnera mu částečně mohou nahradit jiní papouščí společníci. Pokud je papoušek v domácnosti sám, nahrazuje mu „domácí hejno“ člověk a jeho rodina. Papoušci potřebují sociální kontakt a papoušek, který ho nemá, je velmi nešťastný. Je potřeba, aby se papouškovi, který žije v rodině sám, věnovali samostatně všichni její členové. Pokud tomu tak nebude, upřednostní papoušek člověka, který s ním bude pracovat. Ostatní pak bude pouze tolerovat, v horším případě na ně bude žárlit a může vůči nim projevovat agresivní chování.
Výhodou toho, že se papouškovi bude věnovat každý člen rodiny samostatně (samozřejmě menší děti pouze pod dohledem dospělého), je to, že mu velmi zpříjemníme a zpestříme jeho den. Vhodné také je, aby si papouška bral každý člen domácnosti do svého pokoje. Papoušek se tak nebude stále dívat na to samé, ale jeho rozhled bude větší a pro něj zajímavější.
Další výhodou je, že pokud „hlavní“ majitel nebude z nějakého důvodu, který se může samozřejmě stát, doma, papoušek neponese situaci tak těžce, protože bude v přítomnosti dalších „svých“ lidí z hejna, se kterými rád tráví čas.
Socializace mláďat
U mláďat, která jsou vylíhnuta pod rodiči, nadále svými rodiči krmena a vedena až do odstavu, se o socializaci starají samotní rodiče.
U mláďat, která dokrmujeme ručně, je správná socializace úkolem chovatele. Téměř nutností je, aby bylo společně dokrmováno více mláďat stejného druhu a přibližného stáří. Pokud to není možné, je vhodná i společnost jiných druhů papoušků. Odchovávaná mláďata sice budou dokrmována člověkem, ale zároveň budou žít ve skupině příslušníků stejného řádu a budou si vědoma toho, že jsou papoušci. Budou se od sebe vzájemně učit různým dovednostem, budou si spolu hrát, budou si ve skupince konkurovat, což je výhodné hlavně v době odstavu, kdy se mají papoušci učit přijímat potravu samostatně. Vidí-li jedno mládě svého papouščího „sourozence“, jak zkouší ochutnat nabídnutou potravu, co udělá? Zvědavost a dravost ho povede k tomu ochutnat ji také. A to platí o všech činnostech, kterým se papouščí mládě musí naučit. Jednak ho k tomu vede intuice, jednak musí dovednost získat jejím uplatněním v životě. A zde se dostáváme k zásadnímu. Nikdy nekupujte neodstavené mládě. Koupí takového mláděte mu ubližujete. Vytrhnete ho z hnízda – byť umělého – v době, kdy na to ještě není připraveno. Nemá možnost učení se dovednostem se skupinou, ve které vyrůstá, kopírovat jejich chování a soupeřit s nimi o jídlo, což podporuje dobu odstavování. Odebráním neodstaveného mláděte velmi riskujete. Změna prostředí a stres může u dokrmovaného neodstaveného mláděte vyvolat spoustu problémů, které, bohužel, často končí úmrtím papouška.
Dokrmovaní papoušci se stanou buď domácími mazlíčky, nebo budou zařazeni do chovu. Na zařazení do chovu se názory různí. Jedna skupina chovatelů je proti, argumentují tím, že ručně odchovávaná mláďata nebudou v dospělosti schopna se postarat o své potomstvo, protože neměla vzor svých rodičů. Druhá skupina toto vyvrací a poukazuje na své vlastní zkušenosti, kdy mají sestaven chovný pár buď pouze z ručně dokrmených mláďat, nebo ručně dokrmen je jeden z páru a přirozený odchov probíhá zcela normálně.
Pokud z nějakého důvodu dokrmujeme mláďata, která budou určena k dalšímu voliérovému chovu, nemusíme je učit dovednostem jako papoušky společníky člověka. Např. nastupování na ruku apod. V tomto případě je potřeba mláďata kvalitně krmit a správně odstavit ve společnosti dalších papouščích mláďat.
Pro všechna ručně dokrmovaná mláďata však platí, že po opuštění inkubátoru a odchovného boxu musí být umístěna v prostorné voliéře, kde budou moci nacvičovat své letové schopnosti. K tomu je povede instinkt. Nejdříve začnou fofrovat křídly na bidle, postupně získají odvahu a rozletí se. K tomu je třeba dostatek prostoru. Možnost létat je důležitá k získávání fyzické kondice a tvorbě svalů.
Prostorná voliéra musí být vybavena velkým počtem misek na krmení, aby se k němu dostala všechna mláďata. Tento čas využijeme k tomu, že se papoušci naučí přijímat veškerou nabízenou stravu, zrniny, granule, ovoce a zeleninu, zelené krmení. V tomto období jsou mláďata zvídavá, napodobují se a budou zkoušet vše, co jim nabídneme. Prozkoumávání různých druhů krmení je zabaví na dlouhou dobu.