Projekt genetická kalkulačka
Www.gencalc.com
Text: Ing. Martin Rašek. Foto: Alena Winner.
PAPOUŠCI 1/2022, v tištěném čísle od strany 30 7 minut čtení
V tomto článku
- Jak vznikají barvy peří
- Co nabízí GenCalc, jen pro předplatitele
- Pravděpodobnost odchovů, jen pro předplatitele
Chov barevných mutací papoušků se již po mnoho let těší velké popularitě u řady chovatelů mnoha druhů. Nové mutace, tak jak se postupně objevují, přidávají v různých intervalech tomu či onomu druhu na popularitě. Pro někoho je to zajímavý koníček, který poskytuje možnost studovat, zkoumat a experimentovat s jednotlivými mutacemi a jejich kombinacemi, pro někoho představují mutace zatraktivnění chovu, často a nezřídka jde i o finanční stránku věci. V mnoha případech jde, zvláště pak u druhů, které dospívají po více letech, o běh na dlouhou trať a je zapotřebí se obrnit trpělivostí, vytrvalostí a v neposlední řadě mít i trochu štěstí, které často přeje připraveným. Nelze však nezmínit i skupinu chovatelů, pro které je chov mutací tabu, ať už je zarputile odsuzují či se pouze drží přírodních jedinců.
Jak vznikají barvy peří
Čemu vlastně u papoušků vděčíme za tak pestré palety barev a velké množství barevných mutací? Jde hlavně o strukturu peří a způsob, jakým jsou jednotlivé barvy vytvářeny. Jde o relativně složitý a komplexní proces, jakým je vytvářena přírodní „obyčejná“ zelená barva, která je nejčastější u mnoha druhů. Papouščí peří totiž, pro mnohé překvapivě, žádné zelené barvivo neobsahuje. K tomu, aby naše oko vnímalo peří jako zelené, se musí harmonicky spojit celá řada jevů a takové pero musí obsahovat černé barvivo eumelanin, žluté barvivo psittacin, musí mít tu správnou strukturu a v neposlední řadě jej musíme pozorovat v dobrém světle.
Černé barvivo se nachází v jádru pera, které je obklopeno jakousi bezbarvou strukturální, chcete-li komůrkovou, vrstvou. Ta dopadající světlo rozloží na jednotlivá spektra, podobně jako třeba vodní kapky vytvoří duhu, a modrou složku odrazí zpět. Nevidíme tak černou, ale vnímáme odražené světlo jako modré, aniž by pero jakoukoli modrou barvu obsahovalo. Celé kouzlo přírody pak završí žluté barvivo, které se nachází v okrajových vrstvách. Právě kombinace modrého a žlutého světla vytvoří výslednou iluzi zeleného pera. Jistě namítáte, že papoušci nejsou jen zelení, ale mají i jiné barvy jako oranžovou, červenou, hnědou, černou a vlastně jsou schopni vykouzlit libovolnou barvu. To je dáno tím, že příroda je opravdu mocná a umí místo černého barviva vyrobit hnědé a ono žluté barvivo existuje i v oranžové a červené verzi. Pak už stačí jen čarovat – občas nějaká složka chybí, jindy je něčeho více či méně a celá paleta barev je na světě. Je to nádherně jednoduché a přeci složité. Ona složitost pak má za následek, že se občas, častěji než u jiných tvorů, něco z celého komplexu dějů „pokazí“ a odchylka od normálního zbarvení je tu. Pokud se prokáže jako dědičná, mluvíme o barevné mutaci.
Lidstvo odjakživa miluje odlišnost a spolu s nadšením chovatelů se daří jednotlivé mutace v chovu udržet. Díky znalosti genetiky se navíc daří jednotlivé mutace kombinovat a vznikají někdy více, někdy méně atraktivní kombinace mutací napříč druhy.
S mutacemi je to jako s loterií. Ve své podstatě jde pouze o čas a množství odchovů u daného druhu a postupně se objeví všechny možné mutace, které známe třeba již z jiných druhů. Výjimku tvoří pouze druhy, které díky své druhové specifičnosti tento závod s časem nezačínají na stejné startovní čáře, jako například kakadu, žako a jiní. U druhů, které jsou chovány ve velkém množství a docilují početných odchovů již po roce jako andulky či agapornisové, tak logicky existuje mutací a jejich kombinací nejvíce.
Díky znalosti genetiky již dnes víme, že existují daná pravidla dědičnosti, tedy způsobů, jakými je daná mutace přenášena na potomstvo.
V přírodě, pokud mutační jedinec přežije nástrahy predátorů a dočká se odchovů, jeho mutace časem zmizí. Zkušený chovatel ji však dokáže udržet. Tato genetická pravidla jsou stejná pro všechny druhy. Aby nedocházelo k nedorozumění, je vhodné dodržovat napříč druhy (ale i jazyky) jednotné názvosloví, stanovené standardy. U nových mutací není vždy jednoduché ji určit, může trvat roky, než jsou provedena kontrolní páření k určení správné dědičnosti. A je to právě netrpělivost či honba za senzací (a penězi), které občas způsobí chaos, vytvoření ad hoc chytlavých názvů a šíření nesprávných informací.