Projekt genetická kalkulačka

Www.gencalc.com

Text: Ing. Martin Rašek. Foto: Alena Winner.

PAPOUŠCI 1/2022, v tištěném čísle od strany 30 7 minut čtení

Žlutý alexandr velký s červeným zobákem a skvrnou na křídle sedí na větvi
Alexandr velký (Psittacula eupatria) – mutace lutino v chovu Antonína Zeleného
V tomto článku 3 kapitoly
  1. Jak vznikají barvy peří
  2. Co nabízí GenCalc, jen pro předplatitele
  3. Pravděpodobnost odchovů, jen pro předplatitele

Chov barevných mutací papoušků se již po mnoho let těší velké popularitě u řady chovatelů mnoha druhů. Nové mutace, tak jak se postupně objevují, přidávají v různých intervalech tomu či onomu druhu na popularitě. Pro někoho je to zajímavý koníček, který poskytuje možnost studovat, zkoumat a experimentovat s jednotlivými mutacemi a jejich kombinacemi, pro někoho představují mutace zatraktivnění chovu, často a nezřídka jde i o finanční stránku věci. V mnoha případech jde, zvláště pak u druhů, které dospívají po více letech, o běh na dlouhou trať a je zapotřebí se obrnit trpělivostí, vytrvalostí a v neposlední řadě mít i trochu štěstí, které často přeje připraveným. Nelze však nezmínit i skupinu chovatelů, pro které je chov mutací tabu, ať už je zarputile odsuzují či se pouze drží přírodních jedinců.

Jak vznikají barvy peří

Čemu vlastně u papoušků vděčíme za tak pestré palety barev a velké množství barevných mutací? Jde hlavně o strukturu peří a způsob, jakým jsou jednotlivé barvy vytvářeny. Jde o relativně složitý a komplexní proces, jakým je vytvářena přírodní „obyčejná“ zelená barva, která je nejčastější u mnoha druhů. Papouščí peří totiž, pro mnohé překvapivě, žádné zelené barvivo neobsahuje. K tomu, aby naše oko vnímalo peří jako zelené, se musí harmonicky spojit celá řada jevů a takové pero musí obsahovat černé barvivo eumelanin, žluté barvivo psittacin, musí mít tu správnou strukturu a v neposlední řadě jej musíme pozorovat v dobrém světle.

Černé barvivo se nachází v jádru pera, které je obklopeno jakousi bezbarvou strukturální, chcete-li komůrkovou, vrstvou. Ta dopadající světlo rozloží na jednotlivá spektra, podobně jako třeba vodní kapky vytvoří duhu, a modrou složku odrazí zpět. Nevidíme tak černou, ale vnímáme odražené světlo jako modré, aniž by pero jakoukoli modrou barvu obsahovalo. Celé kouzlo přírody pak završí žluté barvivo, které se nachází v okrajových vrstvách. Právě kombinace modrého a žlutého světla vytvoří výslednou iluzi zeleného pera. Jistě namítáte, že papoušci nejsou jen zelení, ale mají i jiné barvy jako oranžovou, červenou, hnědou, černou a vlastně jsou schopni vykouzlit libovolnou barvu. To je dáno tím, že příroda je opravdu mocná a umí místo černého barviva vyrobit hnědé a ono žluté barvivo existuje i v oranžové a červené verzi. Pak už stačí jen čarovat – občas nějaká složka chybí, jindy je něčeho více či méně a celá paleta barev je na světě. Je to nádherně jednoduché a přeci složité. Ona složitost pak má za následek, že se občas, častěji než u jiných tvorů, něco z celého komplexu dějů „pokazí“ a odchylka od normálního zbarvení je tu. Pokud se prokáže jako dědičná, mluvíme o barevné mutaci.

Světlý agapornis s modrými křídly sedí na ruce
Agapornis hnědohlavý – modrý Euwing dilute

Lidstvo odjakživa miluje odlišnost a spolu s nadšením chovatelů se daří jednotlivé mutace v chovu udržet. Díky znalosti genetiky se navíc daří jednotlivé mutace kombinovat a vznikají někdy více, někdy méně atraktivní kombinace mutací napříč druhy.

S mutacemi je to jako s loterií. Ve své podstatě jde pouze o čas a množství odchovů u daného druhu a postupně se objeví všechny možné mutace, které známe třeba již z jiných druhů. Výjimku tvoří pouze druhy, které díky své druhové specifičnosti tento závod s časem nezačínají na stejné startovní čáře, jako například kakadu, žako a jiní. U druhů, které jsou chovány ve velkém množství a docilují početných odchovů již po roce jako andulky či agapornisové, tak logicky existuje mutací a jejich kombinací nejvíce.

Díky znalosti genetiky již dnes víme, že existují daná pravidla dědičnosti, tedy způsobů, jakými je daná mutace přenášena na potomstvo.

V přírodě, pokud mutační jedinec přežije nástrahy predátorů a dočká se odchovů, jeho mutace časem zmizí. Zkušený chovatel ji však dokáže udržet. Tato genetická pravidla jsou stejná pro všechny druhy. Aby nedocházelo k nedorozumění, je vhodné dodržovat napříč druhy (ale i jazyky) jednotné názvosloví, stanovené standardy. U nových mutací není vždy jednoduché ji určit, může trvat roky, než jsou provedena kontrolní páření k určení správné dědičnosti. A je to právě netrpělivost či honba za senzací (a penězi), které občas způsobí chaos, vytvoření ad hoc chytlavých názvů a šíření nesprávných informací.

Co vás v článku ještě čeká

2 kapitoly · asi 3 minuty čtení

  1. 02 Co nabízí GenCalc
  2. 03 Pravděpodobnost odchovů

A k tomu celé číslo 1/2022 v PDF

Online předplatné

99 Kč měsíčně

Dočtete tenhle článek i všechny další online články. K tomu každé číslo časopisu v PDF.

  • Přístup k 70 číslům v PDF
  • Přístup ke všem 814 článkům online
  • Čtete na počítači i v mobilu
Ing. Martin Rašek Profil a další články

Načítáme…