Neoféma modrohlavá – fialová mutace
Text a foto: Colin O´Hara. Překlad: Mgr. Hana Ash. Odborná úprava textu: Ing. Martin Rašek.
PAPOUŠCI 4/2015, v tištěném čísle od strany 225 4 minuty čtení
V tomto článku
- Působení fialového faktoru
- Odchov fialové mutace, jen pro předplatitele
Fialový faktor se poprvé objevil v roce 2004. První neoféma modrohlavá s fialovým faktorem byla odchována panem Kosterem v Kolíně (Německo) a já měl to štěstí s ním komunikovat a zeptat se ho, kde je vlastně počátek této nádherné mutace, jak ji identifikoval a jak postupoval ve snaze ji upevnit a rozmnožit…
Řekl mi, že si v jednom hnízdě neofémy modrohlavé běloprsé všiml mláděte s mnohem intenzivnější modrou barvou, než do té doby u mláďat kdy viděl. Modř tohoto mláděte – na rozdíl od jeho sourozenců – přímo bila do očí. V následujícím roce byl mladý pták spárován s modrým jedincem, a k velkému potěšení pana Kostera se v hnízdě objevila tři z pěti mláďat, která měla úplně stejně sytou modrou barvu. Během diskuzí s ostatními chovateli si majitel uvědomil, že získal fialovou mutaci.
Působení fialového faktoru
Mohlo by se zdát, že fialová mutace je čtvrtým odstínem modré, či dokonce pravá modrá. Všichni chovatelé neofém se totiž nemohou dočkat chvíle, až vznikne mutace v pravé modré barvě, ale u této mutace o ni opravdu nejde. Fialový faktor u neofémy modrohlavé mění intenzitu barvy, ale nejde o modrou mutaci. Fialová mutace mění strukturu peří, strukturu jeho komůrkové vrstvy tak, že místo modrého světla je vytvářeno světlo fialové.
Jde spíše o to, že fialová mutace (barva) se ukáže v celé své kráse, když se zkombinuje s modrou mutací. Tato mutace ale ovlivní kteroukoliv barvu – běžnou zelenou změní na sytě zelenou, a do velké míry zintenzivňuje modř na křídlech a modrou část hlavy u běžného ptáka. Pokud by šlo o mutaci, která mění barvu tak, jak je to běžné, úplně by změnila vzhled papouška.
Tato nádherná mutace se velmi snadno kombinuje se všemi ostatními mutacemi, protože má dominantní dědičnost, nebo, abych byl tedy úplně přesný, částečně dominantní a odchováni mohou být jak jednofaktoroví, tak také dvoufaktoroví jedinci. Výhoda všech dominantních mutací spočívá v tom, že neexistují štěpitelní či potenciálně štěpitelní jedinci – vše je zřetelné, a právě to činí mutace tak půvabné. Jak fialový samec, tak fialová samička mohou přenést tuto mutaci na další generaci.
Když si chovatelé poprvé uvědomili, že se dá vyšlechtit dvoufaktorový pták, mnoho z nich tvrdilo, že ptáci mohou být identifikovatelní pouze prostřednictvím chovných výsledků. Ale v tomto případě to neplatí. Dvoufaktorový pták je doopravdy rozpoznatelný – vykazuje mnohem intenzivnější barvu ve srovnání s ptákem s jedním faktorem. Mláďat se dvěma faktory si v hnízdě snadno všimnete. Mají na rostoucích křídlech mnohem sytější fialovou barvu. Intenzita (neboli sytost) barvy značně závisí na základní barvě neofémy, se kterou k mutaci dochází, jelikož fialový faktor je pouze mutace zintenzivňující barvu. Abyste vyprodukovali nádherné fialové ptáky, základní barva musí být jasně vymezená, např. pokud jde o modrou neofému modrohlavou, musí být skutečně dokonale bílá a modrá, a nesmí mít žádné stínování na hrudi, jak mnohé neofémy v poslední době mají.
Podle mého názoru jsou modré neofémy modrohlavé nejlepší, když jsou odchované přes šedozelený faktor. Tito ptáci se odchovají, pokud spárujete šedou modrou neofému (často se jí říká černá) s modrým jedincem. Výsledný odchov bude na padesát procent šedý modrý a na padesát modrý. Z nějakého důvodu, který není zatím zcela osvětlen, mají tato mláďata mnohem jasnější a zářivější modrou než ta, která jsou odchována ze dvou modrých jedinců. Proto má u ptáků odchovaných touto metodou mutace violeta nejsytější barvu. Spárování dvoufaktorových jedinců již barvu nezintenzivní, ale ovlivní to strukturu peří.