Není chovatel jako chovatel…
Text a foto: Veronika Ďásková
PAPOUŠCI 2/2015, v tištěném čísle od strany 122 4 minuty čtení
V tomto článku
- Druhá zkušenost s chovatelem
- Život s Karlíkem, jen pro předplatitele
Tento článek bych ráda věnovala těm, kteří si chtějí pořídit papouška. Je také důležité, aby noví majitelé znali serióznost chovatele, od kterého si papouška pořizují. Na tomto místě si nechci stěžovat nebo někoho pomlouvat. Popíšu vám svůj příběh, který by mohl být pro ostatní chovatele do určité míry varováním.
Když jsme se s rodiči před cca 8 lety rozhodli, že si pořídíme papouška, tak jsem sedla k internetu a prostudovala co nejvíce informací o papoušcích. Koupě ze zverimexu nepřipadala v úvahu. Proč? Nevíte, jak je papoušek starý, jak je vychovaný, zda nemá nějakou nemoc či psychickou poruchu. Náš cíl byl hlavně koupit papouška od chovatele, který nám dá dobré rady, a budeme s ním později v kontaktu. Chovatele na internetu nebyl problém najít. Kontaktovali jsme ho a domluvili si schůzku. Jenže…
Při ani ne hodinové návštěvě nám ukázal chovné páry papoušků a voliéry. Pro nás to bylo něco nádherného, vidět tolik ptáků pohromadě, ale všude na mne dýchala „komerce“. Chovatel nám dával značně najevo, že papoušky chová spíše pro komerci. Říkali jsme si, že ho to svým způsobem živí a asi to tak má být. Během návštěvy nám bylo řečeno, že sice mláďata papoušků mají, ale jsou zamluvená, což jsme pochopili a zamluvili si další. Dali jsme si na sebe kontakt s tím, že se nám chovatel ozve. Uběhly tři měsíce a pořád se neozýval. Po této době jsme to již nevydrželi a chovatele kontaktovali. Odpověděl nám, že samička snesla vajíčka, ale nebyla oplozená. Byli jsme z toho smutní a na našeho papouška čekali dále. Pořád nic! Při dalších telefonátech stále opakoval jen důvody, proč pro nás papouška nemá. Přišlo nám to jako výmluvy. Tak to trvalo asi rok... Skončilo to větou, že si myslel, že toho papouška nechceme. Toto slyšet pro mě bylo hrozné. Obrečela jsem to.
Druhá zkušenost s chovatelem
Rozhodli jsme se oslovit jiného chovatele. Už při prvním telefonátu nám sedl, jak se lidově říká, do noty. Za týden jsme se k nim vydali. Přístup byl úplně, ale úplně jiný... Byli jsme mile přivítáni. Chovatel nám ukázal všechny papoušky, které měl, a dokonce i mláďata. Návštěva trvala asi tři hodiny. Řekl nám spoustu nových informací a rad, které jsme do té doby nevěděli, a odpověděl nám na všechny otázky. Hned nám ukázal našeho papouška. Poradil, co s ním máme ze začátku dělat. Celou dobu návštěvy už jsem ho měla na ruce. Domů nám ho ještě nedal, protože si sám neuměl rozlousknout slunečnici. Tohle byla jeho podmínka, že nám ho dá, až bude úplně odstavený. Odjížděli jsme s dobrým pocitem, že tento chovatel své papoušky, když to tak řeknu, vypiplává od vylíhnutí s láskou. Byla to pravda. Každý druhý den nás informoval, jak na tom naše papouščí miminko je (do dnešního dne jsme v kontaktu). Několikrát jsme se na žakouška jeli podívat, pokaždé mi ho dal na ruku. Za několik dalších dnů nám volal, že už papoušek sám louská a máme si přijet. Když jsme si pro něj jeli, tak nám chovatel dal na pár dní dokrmovací kaši, kterou jsem ho ještě přibližně dva týdny dokrmovala.
