Expedice Austrálie – pozorování kakaduů růžových ve volné přírodě
Text a foto: František Brzák, www.fbphoto.cz
PAPOUŠCI 2/2015, v tištěném čísle od strany 116 4 minuty čtení
V tomto článku
- Uluru a Kata Tjuta
- Na ostrově Magnetic Island, jen pro předplatitele
Je sedm hodin ráno a já se probouzím v neznámém prostředí, kam jsem dorazil za tmy pozdě večer předešlého dne. Přesněji jsem v centrální Austrálii v oblasti posvátných hor Uluru a Kata Tjuta. Otevřu dveře u terasy a nejdříve mne překvapí hrozné horko, přesněji brzo po ránu 35 stupňů. Neumím si představit, jak bude kolem poledne, a co tady budu v tomto úmorném vedru dělat dalších 5 dní. Tady přece ani nemůže žádné zvíře žít a přežít…

Uluru a Kata Tjuta
Rychle jsem však vystřízlivěl, když jsem přesně naproti mé terase uviděl papouška. Jeho určení bylo pro mne velmi jednoduché - narůžovělé peří - to musí být KAKADU RŮŽOVÝ (Eolophus roseicapillus). Chuť na čaj a připravenou snídani mne rychle přešla. Z batohu jsem vyndal foťák a už jsem byl venku. Šedočervené asi 35 cm velké tělo a růžová chocholka. Nespletl jsem se. Jsou to „růžáci“. Jsem v Austrálii už 10. den a tyto papoušky bych prý měl potkávat často, ale já je vidím poprvé. Bylo jich asi 5 a docela mne nemuseli. Stále si udržovali odstup asi 15 metrů. Divné, říkám si a později jsem na to přišel. Pokud nemají na stromě ani na zemi žádnou potravu nebo není jejich čas hrátek (obojí bývá ráno a navečer), jsou docela plaší. Alespoň tady v centrální horké a pusté Austrálii.

Národní park Uluru – Kata Tjuta má rozlohu přibližně 1300 km2 a pro místní obyvatele Aborigince jsou obě hory posvátné. Je tady všeobecně známo, že se jim nelíbí, aby turisté lezli po těchto skalách a dokonce jim to i zakazují. Uluru tvoří jeden obrovský monolit vystupující do výšky 350 metrů a seskupení Kata-Tjuta (mnoho hlav) tvoří 26 skalních oblých útvarů, z nich ten nejvyšší má vrchol ve výšce 500 metrů. Tento národní park je jedním z největších australských lákadel, a to hlavně svým červeným zabarvením při východu a západu slunce.

To, že tady v těchto nehostinných podmínkách budu pozorovat a fotografovat kakaduy růžové, jsem vlastně ani nevěděl a přiznám se, bylo to pro mne příjemné překvapení. Nejlepší čas pro fotografování byl od rozednění do deváté dopoledne. V tomto čase byla ještě okolní teplota přijatelná, okolo 35 °C, a růžáci nám předváděli doslova zábavné divadlo při hledání potravy, různém vzájemném napadání a taškaření. To, s jakou rychlostí se proplétali mezi větvemi vzrostlých blahovičníků, bylo až neskutečné. U nás bych to přirovnal ke krahujci obecnému, kterého jsem několikrát pozoroval při lovu. Jeho letová obratnost je také obdivuhodná.

Hodně mne zajímalo, čím se v této nehostinné krajině vlastně živí. Vegetace se tady převážně skládala z několika druhů blahovičníku (eukalyptus), akácií, dále tu je častý pouštní dub a z travin trojzub pichlavý. No a tyto stromy, keře a traviny jsou jedinou možnou potravou kakaduů růžových v této části střední Austrálie. Pozoroval jsem je, jak okusují různé bobule, listy, výhonky, ale i kůru a dokonce často i uschlou mízu ze stromů. V těchto místech je ale na zemi často neuvidíte (jako v jiných částech Austrálie), protože kvalitního travního semena je tady asi hodně málo. Jedinou nádrž s vodou, která se v těchto místech nacházela, byl silně nachlórovaný venkovní bazén, ale růžákům to nijak nevadilo a vesele se sem lítali jak napít, tak i koupat. Jinak pobývat tady delší dobu příliš nedoporučuji, protože v tomto ročním období (únor) tady bylo od 10 hodin dopoledne až do západu slunce kolem 43 °C, a to není nic příjemného.
