Takže chcete trénovat vašeho papouška pro freeflight… (2. díl)
Text: Hillary Hankey – majitelka Learning Parrots a spoluzakladatelka Avian Behavior International. Foto a překlad: Přemysl John.
PAPOUŠCI 2/2015, v tištěném čísle od strany 124 8 minut čtení
V tomto článku
- Trénink
- Časté otázky, jen pro předplatitele
- Rizika a odpovědnost, jen pro předplatitele
Jak jsme avizovali v minulém čísle tohoto časopisu, pokračujeme v rozhovoru s Hillary Hankey – majitelkou Learning Parrots a spoluzakladatelkou Avian Behavior International. Tentokrát se budeme, mimo jiné, věnovat nejčastějším otázkám majitelů papoušků.
Trénink
Jak jsem se již zmínila předtím, trénink papouška pro FF není jen o tom naučit ho přiletět na ruku na zavolání. I když je toto základní chování extrémně důležité a měla by to být naprosto přirozená věc, kterou váš papoušek dělá, tak vy jako trenér musíte velmi bystře vnímat každou interakci mezi vámi a vaším papouškem, ať již venku nebo uvnitř.
Trénovali jste již někdy papouška metodou „pozitivního posilování“? Je nějaký pokyn, na který Váš papoušek reaguje na 100 %, ať se děje co se děje? K tomu se lze přiblížit s pomocí způsobu zvířecího učení, který se nazývá „operantní podmiňování“, kdy zvíře dělá to, o čem ví, že se mu vyplatí. Je motivováno k určité činnosti a ví (velice zjednodušeně), že když ji bude dělat, dosáhne něčeho, co má rádo. Každá interakce, kterou mezi sebou s papouškem máme, dává papouškovi více možností, jak se může zachovat příště. Papoušek má na výběr vylézt nám na ruku nebo z ní odletět na někoho jiného nebo třeba na větev. K tomu chování, které je následovně odměněno kouskem oříšku nebo jinou dobrotou nebo i podrbáním (pokud to je to, po čem papoušek touží), si papoušek vytvoří silnou pozitivní asociaci a bude nám toto chování znovu nabízet.
Papoušek, který je nucen nastoupit na ruku tlakem na břicho, protože mu nezbude jiná možnost, než že nastoupí, nebo ten papoušek, který je odhozen rukou, aby musel odletět na bidlo, si vytvoří negativní asociaci s tímto chováním a v budoucnu se bude spíše vyhýbat našim společným aktivitám. Papoušek, který je lákán k určitému chování na odměnu, která se ale stále vzdaluje v závislosti na pohybu papouška, přestane takové odměně věřit. Volně létající papoušek musí mít zájem být s námi po celou dobu pobytu venku. Musí vědět, že když k Vám přiletí ze stromu, že ho nehodíte do bedny a neodjedete, protože by se pak mohl rozhodnout zůstat nahoře na stromě.
Rozpoznání řeči těla papouška je další velmi důležitá část tréninku létání. Papoušek, který je nervózní již ze samotného pobytu venku, nebude tak úspěšný a ani nebude mít z pobytu venku radost. Je také důležité rozpoznat, jestli se papouškovi chce jít ven, a podle toho reagovat. Brát letce ven, pokud není vše optimální, ho dostává do stresu a papoušek se stává zranitelným. Citlivost v rozpoznání řeči těla je prvořadá, abychom mohli udržet sílu našich pokynů, odhadli správně papouškovu fyzickou kondici v určitých situacích a abychom minimalizovali stres pro nás i pro něj. Nezkušení trenéři mohou nevědomky trénovat zpoždění provedení úkonu, anebo spoléhat na váhový management při snaze dosáhnout určitého chování. Bez dohledu zkušeného oka nevidí následky, které tímto způsobují. Celkově vzato, množství času, který investujeme do toho, abychom měli volně létajícího papouška, je obrovské. Zeptejte se každého sokolníka a ti Vám povědí, že časová náročnost je mnohem větší než v případě běžného koníčka. Není to jen pohodový čas po práci. Je spousta věcí, které se musí dělat, aby reakce na pokyny zůstaly silné. A musíte chodit létat často a pravidelně, aby si papoušek udržel fyzičku na určité úrovni, která je nutná při řešení nenadálých situací při pobytu venku. Tato aktivita se nedá srovnat s pasivitou při pouštění psa z vodítka v psím výběhu.

Jedna lekce létání může trvat pár minut, obzvlášť při počátečních fázích tréninku. Anebo také celý den, pokud se objeví nenadálé problémy, což může být velmi náročné při každodenním životě. I když je dobré učit papoušky slétávat z vyvýšených míst, napřed v halách, hangárech nebo skladech, tak nic nenapodobí 30metrový strom se spoustou překážek z větviček, s nestabilními odrazovými bidýlky, se kterými se nováčci setkají jak na úplném vrcholku stromu, tak i uvnitř stromu. Jak se z nich dostat, je součást procesu učení. Každý jedinec se učí rozdílným tempem bez ohledu na to, jak moc jsou motivovaní strachem, hladem nebo pevností pouta s „jejich“ člověkem. Pro posouzení konkrétní situace je potřeba všechny tyto faktory brát v potaz.